Pojďte si povídat „Jak…“

jak_potkat_deti_nahled
Malé děti kladou spoustu otázek a jejich nejoblíbenější tázací zájmeno je „proč“. Dospělí se také ptají, ale většinou by rádi znali odpovědi na většinu svých „jak“: jak je možné zhubnout bez práce, jak být v životě šťastný, jak vydělat více peněz, jak…

Spisovatelka a publicistka Zuzana Maléřová (*1965), rodačka z beskydské Dolní Bečvy se do literárního světa poprvé zapsala ještě v době svých studií knihou Život je kulatý. Od roku 1990 pracovala sedm let jako mluvčí Národního divadla v Praze. Provdala se za syna Blanky Bohdanové Vlado Bohdana a vytvořila s ním nejen partnerskou, ale i tvůrčí dvojici. Na svět přicházely tedy nejen jejich děti – Alžbětka a Jeroným – ale i knihy: Počítání času, Viděla jsem jitro, Šťastná hodina, Proč kluci milují fotbal, Příběhy z tribuny, Dopis Cyranovi a mnohé další. Většina z nich je rozebraná, a tak vychází v nových vydáních. Stejný je i osud knihy, kterou nyní již ve třetím vydání vydalo nakladatelství Čas. Jmenuje se Jak potkat děti a zachycuje nejranější zážitky právě s dětmi.

A tak v ní najdeme kapitoly s názvem Jak uvidět modré z nebe (o narození Alžbětky), Jak se stát sourozencem (o příchodu Jeronýma), Jak začíná chlapská pohádka (o Jeronýmově vášni pro pohádky), Jak vypadá dětská láska (o Alžbětčině lásce), ale také třeba Jak si přejeme, aby nám uteklo štěstí.

Krátká (dvě strany) a velmi krátká (jedna strana) zamyšlení plynoucí z (ne)obyčejných zážitků s dětmi vkusně doprovází nejen fotografie Vlado Bohdana, převážně z rodinného alba, ale také dětské kresbičky. Celá kniha, mimochodem připravena ke čtení jako „stolní kalendář“, tedy na šířku, místo na výšku, je mimo barevné obálky laděna do černo-bíla, takže i jinak pestrobarevným obrázkům malých výtvarníků chybí veselé barvy. Přesto není vyznění knihy depresivní, spíš teskné – u pročítání řádků nám bude zkrátka líto, že děti již odrostly těm nejmenším dětským střevíčkům a že jsme si zážitky s nimi nezapisovali jako Zuzana Maléřová.

I její děti již od prvního vydání značně poporostly a vydávají se vlastními životními cestami, navždy však po nich zůstane kniha, kterou jejich maminka napsala, neb si byla vědoma, že dětství je prchavý čas a paměť příliš krátká.

Ale nejde jen o nostalgické povídání o potomcích. Jde především o laskavá zamyšlení nad životem a mezilidskými vztahy vůbec. Možná je vaše životní filosofie jiná, než jakou předkládá Zuzana Maléřová, ale i tak jí nakonec dáte za pravdu:

Není možné cítit absolutnější lásku než tu přeplněnou, stojíte uprostřed ní, držíte ji za ruce, líbáte jí tváře, a ona přesto pláče, jen z tónu, ve kterém je tušení, že někdo lásku marně hledá. (str.75)

a pochopíte, Jak opouštějí děti a jak rodiče:

Děti opouštějí, protože musí, rodiče, protože jim nic jiného nezbývá. (str. 87)

Chcete-li se nechat „dotýkat“ filosofickými myšlenkami, dětskými upřímnými postřehy a obrázky plnými fantazie a nemáte již doma některé z předchozích vydání knihy, pak neváhejte a pořiďte si ji, dokud není vyprodaná. Pohladí vás po duši a dá vám šanci poznat, Jak potkat děti…

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeJak potkat děti

Maléřová, Zuzana

Čas, 2016

Napsat komentář