… „dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.“

Michal Sykora_Jeste neni konec
Kdo ze čtenářů by nepoznal slova děsivé balady „Vodník“? Tragicky končící příběh převedl do současného světa tvůrce série Detektivové od nejsvětější trojice. Nechybí v něm voda, vrba, vodník, mrtvé dítě a ani šílená matka, zcela se však vytratila pohádkovost a zbyla čirá hrůza.

Michal Sýkora (*1971) je vysokoškolský pedagog zaměřující se na moderní světový román, aktuální tendence světové literatury, teorii literatury – komparatistiku a hermeneutiku. Široká čtenářská obec však asi zcela přehlédla jeho odborně laděné publikace (Vladimír Nabokov – Od Mášeňky k Daru, Vladimír Nabokov – Americké období, Dostojevského buldok), o to víc ji však upoutala jeho beletristická tvorba spadající do žánru současné české detektivky.

Již ve své první knize Případ pro exorcistu stvořil partičku vyšetřovatelů z olomoucké kriminálky, do jejíhož čela postavil svéráznou komisařku Marii Výrovou, milovnici Boba Dylana. Druhou v pořadí byly Modré stíny, detektivka z univerzitního prostředí, která k jeho tvorbě přitáhla i filmaře. A tak jsme na televizních obrazovkách již mohli vidět adaptace Případu pro exorcistu, Modrých stínů a Pěti mrtvých psů (dosud knižně nevyšlo).

Nyní však vyšel v nakladatelství Host nový příběh s vyzývavým názvem: Ještě není konec. V hlavní roli je opět komisařka Výrová, ale tentokrát bude ve své snaze odhalit pachatele zrůdného činu takřka osamocena. Nový šéf, plukovník Šupina, ji totiž pověří prověřením případu, který byl před pětadvaceti lety vyšetřen a uzavřen: dítě zavraždila matka, která v cele spáchala sebevraždu.

Jenže, svědkyně tehdejší události, Hanka, ani po pětadvaceti letech nevěří, že to tak bylo. Ví, co ve svých dvanácti letech viděla: z kočárku miminko odnesl někdo podobný vodníkovi!

V roce 1987 se její svědectví vážně nebralo, navíc někdo mocný celé vyšetřování ovlivnil, jak je patrné i z nesrovnalostí ve vyšetřovacím spisu. A někomu se nelíbí ani to, že by se uzavřený případ, navíc promlčený, měl znovu otevírat. Proto Marie šetření provádí v rámci dovolené a výsledky konzultuje jen s bývalým kolegou Vitoušem, který u onoho případu před lety začínal svoji kariéru.

„…Možná už nic nenajdeš. Nesmíš si dělat moc velké naděje.“

Marie už stála ve dveřích, ale otočila se a přísně na svého šéfa podívala: „Já v tomhle městě bydlím a nestrpím, aby tady někomu prošlo, že půlročnímu miminu uřízl hlavu. Jindřichu, já na to přijdu, i třeba jen proto, abych tomu zmetkovi mohla jít na hrob říct, že o něm vím.“ (str. 110)

Úvod knihy patří líčení prázdninového času roku 1987, v okamžiku dokonaného zločinu autor přepne do současnosti a do minulosti se pak již vrací jen ve vzpomínkách protagonistů děje. Rodina tří bratrů Třebovických, z nichž nejmladší Petr v onom dni pozbyl syna, manželku i matku, je hluboce poznamenaná tragédii, která byla uzavřena jako čin šílené ženy, ale nikdo z nich si nepřeje nové vyšetřování. Takřka každý z nich skrývá nějaké tajemství, vlastního kostlivce ve skříni, který v novém světle nevypadá vůbec dobře. Autor tak má vcelku velký prostor na práci s psychologií jednotlivých postav. Celá kniha působí hodně staticky, akce v ní je, co by se za nehet vešlo. Kupodivu to však vůbec nevadí. Hrůznost činu samotného čtenáře nutí, aby titul neodložil, dokud stejně jako Marie Výrová neodhalí pravdu. Otázka, zda čin spáchala žena či muž, mi vrtala v hlavě celou dobu, a přiznám se, že jsem tajně doufala, že by toho žádná žena schopná nebyla.

Atmosféra děje je ponurá, nahánějící hrůzu, přestože jde pouze o vyšetřování jednoho dávného skutku. Souzní tak s Erbenovými baladami, zejména s Vodníkem, který celou událost předznamenává a provází.

Myslím, že Michalu Sýkorovi se opět povedlo napsat klasickou českou detektivku, v níž svůj díl hraje intuice vyšetřovatele, postupné odkrývání faktů, ale i díl náhody, onoho pověstného „štěstíčka“, které však přeje pouze těm, kteří mu jdou naproti. Možná nezaujme všechny milovníky detektivek, zejména akčních thrillerů, ale ti si jistě najdou jiné tituly, které jejich touhu po dramatičnosti uspokojí. Potěší určitě milovníky hádanek, pamětníky starých pořádků i překotného polistopadového vývoje, ale hlavně všechny, kdo si oblíbili svéráznou komisařku Výrovou: ženu z masa a kostí, obyčejnou, náladovou, ale upřímnou a s buldočí vůlí, která necouvne od hledání pravdy jen proto, že se to někomu nelíbí…

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeJeště není konec

Sýkora, Michal

Host, 2016

… „dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.“ - DISKUZE

Počet reakcí: 1
  1. Alena Badinová Alena Badinová napsal:

    Co říkáte na televizní adaptaci Sýkorova románu?

Napsat komentář