Spolu s prvním a třetím dílem vydalo nakladatelství Domino v únoru 2016 v reedici překlad knihy Roberta Ludluma Bourneův mýtus (The Bourne Supremacy, 1986). Překlad Michaela Havleny vychází z vydání z roku 1987.

O Robertu Ludlumovi jsme se obšírněji zmínili v recenzi prvního dílu Bourneovské série Bourneova totožnost (The Bourne Identity, 1980, česky prvně 1999). Dnes se podívejme na to, jak se jeho dílem inspiroval filmový a televizní svět. Jako vůbec první z Ludlumových prací se ve formě minisérie dočkala skutečného zfilmování Rhinemannova výměna (The Rhinemann Exchange, 1974, česky poprvé 2009) a to v roce 1977. Z pohledu Bourneova dobrodružného života, což je téma, o němž si chceme hlavně vyprávět, se své minisérie dočkala v roce 1988 Bourneova totožnost s Richardem Chamberlainem v hlavní roli, aby pak podstatně většího úspěchu dosáhla na velkém plátně až v roce 2002. K tomuto úspěchu nejspíš přispěla šťastná ruka při výběru obsazení Matta Damona, jenž od té doby ztvárnil tuto hlavní postavu v dalších třech filmech, konkrétně v roce 2004 v Bourneově mýtu, v roce 2007 v Bourneově ultimátu a v letos uváděném filmu Jason Bourne. Bourneův odkaz (The Bourne Legacy, knižně 2004 již po převzetí Erikem van Lustbaderem, česky poprvé 2009) se dočkal zfilmování v roce 2012, kdy se pro nové fanoušky filmové verze trochu nečekaně objevil v titulní roli Jeremy Renner.

Bourneův mýtus je přímým pokračováním Bourneovy totožnosti. Jak už to v takových případech bývá, zakomponovat do knihy narážky na předchozí část dějové linie tak, aby nepůsobily vytrženě a rušivě, ale zároveň poskytovaly dostatečné množství informací potřebných pro pochopení děje, bývá nesnadné. Robert Ludlum to do jisté míry zvládl, přesto bych řekl, že ti, kdo se k četbě první knihy celé Bourneovské série nedostanou před dílem druhým, mohou v mnoha ohledech tápat, kdo vlastně Jason Bourne je a kde se tu vzal. Na druhou stranu už samotné téma knihy plující na vlnách tajných spiknutí, špionáže, zneužívání kompetencí a v neposlední řadě světa atentátů na nejvyšších stupních vlád, takovou tajemnost pokud ne přímo očekává, pak minimálně připouští. Řekněme tedy, že i bez znalosti detailů počátku série lze do příběhu proniknout, zvlášť patříte-li mezi čtenáře, jimž na nějakém tom detailu a dokonalé přesnosti zase tolik nesejde, je-li příběh dostatečně plynule a napínavě zpracován. A to Bourneův mýtus nade vší pochybnost je.

Děj knihy nás zavede hlavně do destinací, jako je Hong Kong, samozřejmě ještě před opětovným převzetím Čínou, Kowloon či Macao. Příběh na svém začátku zastihuje Jasona Bournea již jen jako polozapomenutý artefakt v mysli svého fyzického nositele, Davida Webba, nyní v roli univerzitního profesora se specializací na Dálný východ. S manželkou Marií, s níž jej váže hledání kořenů (děj první knihy Bourneova totožnost), žijí v klidném prostředí a doufají, že jejich svět se již nikdy k tomu násilnému, jenž zřejmě Bourneově amnézii předcházel, ani nepřiblíží. Naneštěstí se někdo rozhodne vydávat se za původního Jasona Bournea a mocní bývalého Bourneova světa se usnesou, že polapit falzifikát mohou nejlépe za pomoci originálu. A protože David Webb se do ničeho takového sám z pochopitelných důvodů nehrne, nastraží na něho takové podmínky, že znovuzrozený Jason Bourne nemůže odmítnout. Nastává honička, jež přinese nejedno překvapení, a to nejen školeným zabijákům, ale v první řadě Marii Webbové, Bourneově novomanželce. Kniha nešetří komplikovanými dějovými zvraty, oživuje některé postavy z dílu předchozího, představuje celou řadu nových, a hlavně snad ještě zřetelněji než dříve zachycuje Webb–Bourneovu schizofrenní situaci. V kontrastu k předchozí knize Robert Ludlum trochu tápe, řekl bych, v popisech soubojů muže proti muži. Odvolává se na obecná označení bojových stylů v popisu prostých technik, tedy spíše nevhodně. Naproti tomu v politickém kontextu a prostředí vysoké diplomacie se zdá být jako ryba ve vodě. Zároveň je zajímavé, jakým způsobem a s jakými detaily popisuje místa nám většinou natolik vzdálená, že je můžeme označovat jako exotická. V tomto ohledu naneštěstí nedokáži odhadnout, nakolik jde o čerpání z osobní zkušenosti a nakolik o prosté posezení nad atlasem. V každém případě však platí, že honičky v ulicích Hong Kongu působí přesvědčivě a dostatečně akčně, takže přesné umístění není nakonec zase tak důležité.

Třicet sedm kapitol a krátký epilog, to vše rozloženo do osmi set patnácti stránek, je dech beroucí četba, u níž lze snadno zaručit, že čtenáři zapomenou na svět kolem sebe a vydají se do zemí, kam se možná jinak nikdy nepodívají. A pokud ano, nebylo by divu, kdyby je přepadl pocit déjà vu, což jen dosvědčuje kvality Roberta Ludluma.

Související knihy

Ludlum, Robert

Domino, 2016