Ukázka z knihy Neslyšno (Richelle Mead)

Richelle Mead_Neslysno
Žít ve vesnici, kde lidé neslyší, je těžké, ale představte si, že byste ještě k tomu začali ztrácet zrak. Jednoho dne dívka jménem Fej zaslechne, jak ji něco volá. A vydá se na dobrodružnou výpravu za objevením pravdy o své vesnici.

Přinášíme vám ukázku z knihy Neslyšno, kterou vydalo
nakladatelství Domino v edici Vampýři & spol. New Adult.

Do 7. dubna 2016 (včetně) ještě můžete o knihu soutěžit.

 

MOJE SESTRA MÁ POTÍŽE a já mám jen pár minut na to, abych jí pomohla.
Ona ten problém nevidí. V poslední době jí vůbec dělá potíže vidět, a to je ten problém.
Tvé tahy štětcem jsou mimo, znakuju jí. Linky jsou křivé a netrefila jsi několik odstínů.
Čang Ťing odstupuje od plátna. Její tvář se na okamžik rozjasňuje překvapením, místo něj se tam však vzápětí usazuje zoufání. Těchhle chyb se nedopustila poprvé. A vtíravé instinkty mi našeptávají, že ani naposledy. Stručným gestem ji vybízím, aby mi podala štětec a barvy. Váhá a rozhlíží se po dílně, aby se ujistila, že se žádný z našich kolegů nedívá. Všichni jsou ale zcela pohlceni vlastními plátny. Žene je kupředu vědomí, že každou chvíli dorazí mistři, aby zhodnotili naši práci. Pocit naléhavosti, který cítí, je téměř hmatatelný. Znovu ji posunkem prosím, tentokrát naléhavěji, a Čang Ťing mi podává své nástroje a dělá mi místo, abych se mohla pustit do práce.
S rychlostí blesku se vydávám na cestu jejím plátnem a opravuji nedokonalosti. Vyhlazuji neobratné tahy štětcem, zesiluji příliš slabé linky a pískem vymazávám místa, kam se vpilo příliš mnoho inkoustu. Nechávám se pohltit kaligrafií stejně, jako mě vždy pohltí jakékoli umění. Ztrácím pojem o světě kolem sebe a vlastně ani nevnímám, co její práce říká. Teprve když skončím a o krok ustupuji, abych zkontrolovala své dílo, uvědomuji si, jaké zprávy vlastně zaznamenávala.
Smrt. Hladomor. Slepota.
Další pochmurný den v naší vesnici.
Na to se však zrovna teď nemohu soustředit, neboť naši mistři mají každou chvíli přijít. Děkuji, Fej, znakuje mi Čang Ťing a vzápětí si ode mne bere své nástroje. Rychle přikyvuji a pak spěchám k vlastnímu plátnu na druhé straně místnosti, právě v okamžiku, když chvění podlahy ohlašuje příchod starších. Zhluboka se nadechuji, ráda, že jsem znovu zachránila Čang Ťing před problémem. S úlevou však přichází i děsivé zjištění, že už to nemohu déle popírat: zrak mé sestry se zhoršuje. Naše vesnice se smířila s tichem, když naši předkové z neznámých důvodů před mnoha generacemi přišli o sluch, ale pohroužit se do temnoty? Tenhle osud nás všechny děsí.
Podobné myšlenky musím dostat z hlavy a nasadit chladnou tvář, protože moji mistři začínají procházet kolem řad pláten. Ve vesnici je šest starších a každý dohlíží nejméně na dva učedníky. Většina starších také ví, kdo je nahradí, a vzhledem k tomu, ke kolika nehodám zde dochází, a také vzhledem k počtu nemocných je vycvičení náhradníků nezbytným opatřením. Někteří učedníci stále ještě soutěží o to, kdo se stane nástupcem konkrétního mistra, ale já se o své místo nebojím.
Mistr Čchen teď jde ke mně a já se hluboce ukláním. Jeho tmavé oči, navzdory pokročilému věku stále pronikavé a bdělé, se dívají na malbu za mnou. Je oblečen do modré stejně jako my všichni, avšak roucho, které má přes kalhoty, je delší než roucha učedníků. Sahá mu téměř až ke kotníkům a je lemované tmavě fialovou hedvábnou nití. Pokaždé tu výšivku studuji, zatímco kontroluje mé dílo, a nikdy mne to neomrzí. V našem každodenním životě je samá šeď a tahle hedvábná výšivka představuje vzácné a zářící místo. Jakákoli látka je tady u nás luxus. Lidé mají co dělat, aby zajistili dost jídla. Když si prohlížím fialovou nit mistra Čchena nyní, myslím na staré příběhy o králích a šlechticích, kteří chodívali oděni do hedvábí od hlavy k patě. Na chvíli se v té představě ztrácím a ona mě přenáší pryč z této dílny, až nakonec zamrkám a neochotně se vracím ke své práci.
Mistr Čchen stojí prakticky nehybně, zatímco vstřebává mou kresbu, a jeho výraz je nečitelný. Zatímco Čang Ťing dnes malovala děsivé zprávy, mým úkolem bylo znázornit naši poslední dodávku jídla, v níž se ke všeobecnému překvapení objevily i ředkvičky. Konečně mistr rozpojuje ruce, které až doteď držel založené na břiše. Zachytila jste i nedokonalosti na slupce těch ředkviček, znakuje. Takového detailu by si všiml jen málokdo.
Taková slova jsou z jeho úst velkou pochvalou. Děkuji vám, mistře, odpovídám a znovu se ukláním.
Přesouvá se, aby zkontroloval práci své druhé učednice, dívky jménem Ťin Luan. Ta na mne vrhá závistivý pohled, ale vzápětí se také klaní svému mistrovi. Nikdy nebylo pochyb, kdo je jeho oblíbenou studentkou, a já si uvědomuji, jak ji musí frustrovat pocit, že i kdyby se rozkrájela, nikdy nebude ta první. Jsem jedna z nejlepších umělkyň v naší skupině a všichni to víme. Nikomu se za svůj úspěch neomlouvám, obzvláště když jsem si ho tak tvrdě vydřela.
Dívám se na druhou stranu místnosti, kde mistryně Lien se stejně nečitelným výrazem jako můj mistr vstřebává každičký detail plátna mé sestry. Uvědomuji si, že tajím dech a že jsem mnohem nervóznější, než jsem byla při kontrole svého vlastního díla. Čang Ťing vedle ní je bledá a já vím, že jsme se sestrou připraveny čelit témuž – nařčení, že jsme mistryni podvedly a zatajily zhoršující se zrak Čang Ťing. Mistryně Lien setrvává u plátna mnohem déle než mistr Čchen, ale nakonec krátce souhlasně přikyvuje a přechází ke svému druhému učedníkovi. Čang Ťing viditelně spadl kámen ze srdce.
Znovu jsme je podvedly, ale ani z tohohle nedokážu mít špatný pocit. Jde přece o budoucnost Čang Ťing. Kdyby starší zjistili, že se jí zhoršuje zrak, téměř s jistotou by přišla o post učednice a poslali by ji do dolů. Už jen z té představy se mi svírá hruď. V naší vesnici existují prakticky jen tři povolání: umělci, horníci a zásobovači. Naši rodiče byli horníci. Zemřeli mladí.
Když jsou konečně všechny kontroly provedeny, nastává čas na ranní hodnocení. To dnes podává mistryně Lien, která v místnosti vystupuje na stupínek, aby jí všichni shromáždění viděli na ruce.
Vaše práce je uspokojivá, začíná. Tohle je obvyklé konstatování a my se všichni klaníme. Když znovu zvedneme hlavu, pokračuje. Nikdy nezapomeňte, jak je naše práce zde důležitá. Jste součástí starobylé a ušlechtilé tradice. Brzy vyjdeme do vesnice a započneme naše denní pozorování. Vím, že doba je těžká. Ale pamatujte, že nám nepřísluší do ničeho zasahovat.
Odmlčuje se a pohledem krátce zavítá ke každému z nás a my souhlasně přikyvujeme, neboť tenhle koncept nám byl vštěpován se stejnou intenzitou jako naše umění. Zasahovat znamená narušovat přirozený chod vesnice a zároveň narušovat přesnou práci těch, kdo zaznamenávají. Musíme být jen nezúčastnění pozorovatelé. Malovat každý den nejnovější zprávy je v naší vesnici tradicí už od doby, kdy naši lidé před několika staletími přišli o sluch. A mně říkali, že dokonce i předtím novinky vyvolával městský trubač nebo se jednoduše předávaly ústně mezi lidmi. Já ale vlastně ani nevím, co to znamená „vyvolávat“.
Pozorujeme a zaznamenáváme, opakuje mistryně Lien. Je to posvátné poslání, které plníme již celá staletí, a zpronevěřit se mu znamená zpronevěřit se své službě i celé vesnici. Naši lidé tyto záznamy potřebují, aby věděli, co se kolem nich děje. A naši potomci budou tyto záznamy potřebovat, aby pochopili, jak to chodí od nepaměti. Nyní půjdeme na snídani a potom zhodnotíte, co jste se naučili.

————————————-

Richelle Mead

Richelle-MeadRichelle Mead se narodila roku 1976 ve znamení Štíra. Vystudovala umění a komparativní religionistiku, ale v současnosti je spisovatelkou na plný úvazek. Celosvětovou slávu si získala především Vampýrskou akademií, na kterou volně navazují Pokrevní pouta, obrovský ohlas získala i série Sukuba. V češtině všechny Richelliny knihy vydalo nakladatelství Domino. A co vaše oblíbená autorka dělá, když zrovna nepíše? Sleduje pokleslé reality show, cestuje, ochutnává neobvyklé koktejly a kupuje si oblečení. Spoustu oblečení. Svědomitým pitím kafe se dopracovala k závislosti na kofeinu. S tou už se smířila. Nadále se však snaží bojovat s tendencí odkládat věci tak dlouho, jak je to jenom možné.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Domino.


Nakladatelství Domino vzniklo v roce 1997. Mnohé se od té doby změnilo, základ však zůstává stejný: ve všech edicích se čtenářům snaží nabídnout takové knihy, které stojí za to číst. Vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku, např. Jefferyho Deavera, Rowan Coleman, Lucy Diamond nebo Richelle Mead ad.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeNeslyšno

Mead, Richelle

Domino, 2016

Napsat komentář