Každý životní příběh je hoden zaznamenání, naše osudy jsou jedinečné a neopakovatelné. Ne všichni se však pustí do psaní pamětí a některé memoáry by raději ani spatřit světlo světa neměly. Pokud by ale nevyšlo například Poláčkovo Bylo nás pět, byl by dětský knižní svět výrazně chudší. Stejně tak se domnívám, že vydání knihy Na Moravě nekvetou olivy původem řeckého autora George Agathonikiadise (*1947) je pro čtenáře přínosem.

Ačkoli se v ní vrací prostřednictvím vzpomínek do dětství prožitém v Brně, jde spíše o titul pro dospělé čtenáře, kteří více ocení i filosofování o životě a smrti, které nutně setkání sedmdesátníků provází.

Byli čtyři kamarádi, kteří se proháněli ulicemi Králova Pole: Rosťa, žijící jen s mámou, když mu otce zavřeli za protistátní řeči, Roman, Martin a řecký uprchlík Stavros. Stavros přišel do poválečného Československa jako dítě komunistických partyzánů v necelých dvou letech. Po pobytu v dětském domově si jej k sobě vzali dědeček s babičkou. Stavros jim dělal tlumočníka, protože pro ně už bylo příliš obtížné naučit se jinou řeč. Jako první opustil čtveřici Rosťa. Jako malý zůstal pod ledem na rybníce.

Zbývající kamarádi už mají sedmdesát. Stavros žije s rodinou v Řecku, kam se po letech života v emigraci vrátil. Roman leží v nemocnici s podezřením na nádor v mozku a Martin bubnuje na poplach. Tři kamarádi se tedy opět setkávají v Brně a společný čas tráví vzpomínkami, které má Stavros zaznamenat do knihy, a rozumováním o životě…

George Agathonikiadis je fimový a divadelní režisér a jeho osudy kopírují příběh Stavrose. Nyní žije a tvoří v Řecku, ale na zemi, která mu byla domovem třicet čtyři let nezapomíná, dokonce za dlouhodobý rozvoj kulturní spolupráce mezi Českou republikou a Řeckem dostal ocenění od velvyslance České republiky v Athénách.

Jeho kniha je plná osobitých vzpomínek na různá zákoutí a mnohdy až bizarní postavičky, které žili v Brně přelomu padesátých a šedesátých let. Jeho jazyk přechází od vulgárního až po básnický a děj knihy přeskakuje ze současnosti do minulosti i budoucnosti. Vzniká tak chaos, který ovšem pod pevnou rukou režiséra tvoří zajímavou a dojímavou mozaiku, plnou velké životní filosofie.

„Život není zlej, to lidi jsou kurvy.“ (str.118)

„Zajímavý je, jak si s námi hraje paměť“ řekl Martin. „Z mnoha zážitků, na který teď vzpomínáme, přestože jsme je většinou prožili spolu, si každej uchoval v paměti odlišný střípky. Mám takovej dojem, že každá paměť má i svůj osobitý charakter. Co se jí líbí, to si ponechá, a zbytek pošle do vesmíru. Asi by ten mozek prask, kdyby si ponechal vše. Asi je nucenej třídit podle toho, co každá situace pro něj v životě znamená.“ (str. 115)

Hovorový jazyk, ani vulgarismy mi nevadily, občas mě však do očí „praštila“ nezvyklá délka některých slov (néni, vysvobodim, cizim), která z mého pohledu postrádala logiku, ale asi to k danému stylu vyjadřování patří. Mnohem důležitější než forma, je totiž obsah a ten je opravdu výborný. Seznamuje čtenáře s vlivem určitých historických událostí na život obyčejných lidí; předkládá rozpravy, které ač působí lehce, jdou až na dřeň našeho lidství. A navíc, jako v nějaké detektivce (a není život detektivka?) přidává překvapivý konec, který čtenáři doslova vyrazí dech.

Shrnuto a podtrženo: bilancující kniha Na Moravě nekvetou olivy je jedinečným a originálním soustem pro českého čtenáře (obzvlášť pro obyvatele Brna). Možná vám její chuť přijde zpočátku hořká, ale pak vám zachutná – stejně jako ony zmiňované olivy…

„Každýmu z nich, když drželi v hrsti těch pár oliv, se rozzářil obličej. Někteří dokonce měli v očích slzy. Dodnes to nemůžu pochopit. Copak je možný, že jedna černá oliva v sobě může ukrývat metafyzickou sílu? Je možný, že v jedný hořký olivě je skrytá láska k vlasti, k polím a řekám, ke slunci a moři?“ (str.163)

Související knihy

Agathonikiadis, George

Nakladatelství Lidové noviny, 2015