Závěrem roku 2015 odměnilo nakladatelství Paseka své věrné zatím poslední novinkou Petra Šabacha s příznačným názvem A nakonec Vánoce.

Český rodák Petr Šabach (23. srpna 1951) je autor, jehož osobně považuji za špičku naší současné literární tvorby. Vypisovat jeho dílo bych považoval za nošení dříví do lesa, tak snad vypíchněme alespoň notoricky známé přínosy Petra Šabacha do povědomí českých čtenářů a v neposlední řadě i diváků. Pověstné Pelíšky z roku 1998, neméně známé Pupendo z roku 2003, případně U mě dobrý z roku 2008 jsou filmové úspěchy založené na jeho tvorbě a zvláště první dva filmy dokonale vystihují i jeho autorský styl. Zpracování Občanského průkazu z roku 2010 na filmovém plátně už tak dokonale původní literární předlohu nesleduje, snad i proto, že na rozdíl od předchozích tří titulů, jež čerpají z povídkové tvorby, Občanský průkaz se pojí k románovému rozsahu a tím pádem nutně naráží na časové limity a obrazem těžko vyjádřitelné myšlenky. Přitom právě Občanský průkaz je kniha (první vydání 2006), jež vás na jedné straně rozesměje a na druhé přivede nejednoho z pamětníků k melancholickým a vůbec ne symbolickým slzám. Kdesi na rozhraní věrného přepisu a filmové modifikace stojí muzikálové zpracování sbírky Šakalí léta z roku 1993. Za brilantní lze považovat tématicky i formátem vybočující Zvláštní problémy Františka S. (1996), příběh, jenž si v ničem nezadá se světovou špičkou, představovanou například Genem Brewerem a jeho cyklem K-PAX (česky Svět podle Prota), či Johnem Irvingem a po filosofické stránce i s Antoinem de Saint-Exupérym. Jen o dva roky později pak Petr Šabach opět příjemně překvapil více než vtipným a realistickým pohledem na muže v roli otce v domácnosti Putování mořského koně (1998).

Rozsahem i velikostí drobná publikace A nakonec Vánoce je beze vší pochybnosti přesně tím, co nepřímo slibuje její název – dokonalým vánočním dárkem. Ve svém vpravdě kapesním formátu (9,7 x 14 cm) a na šedesáti osmi stránkách představuje Petr Šabach tři kapitolky ze života generace vlastních vnoučat – jistě ne náhodou příběh vypráví hoch jménem Damián se sourozenci Sophií a Andulkou, což jsou jména autorových vnoučat. Tři krátké příhody jsou zasazeny do amerického Northamptonu (stát Massachusetts) a čtenáři předkládají nezkažený pohled dětských očí na běžné životní situace. Pohřeb mravence známého pouze Bohu, Halloween a konečně A nakonec Vánoce jsou dokonalou sondou do všedního dne a pocitů školou povinných dětí. Výše uvedené může v řadě čtenářů vzbudit dojem, že jde o jakousi dětskou knihu, ale nic není skutečnosti vzdálenější. Petr Šabach každou větou, každou slovní vazbou potvrzuje své literární mistrovství, a jako by mně osobně mluvil z duše, bral mi slova z úst, jen to všechno nesrovnatelně dovedněji a přesněji, než kdybych se své úvahy pokusil napsat sám. Možná ten pocit znáte – narazíte na někoho, kdo cokoli řekne, jako by říkal za vás. Jen se nadechnete, abyste neobratně vyjádřili nějakou byť i obyčejnou myšlenku, on či ona řekne právě to, co máte na srdci, a udělá to tak, že byste jeho slova málem považovali za svá, natolik rezonují s vaším životním postojem, myšlením a filosofií. Petr Šabach jako by byl mým vlastním mluvčím – nikdy jsme se nepotkali (pokud vím), přesto každé jeho psané slovo jako by napsal právě pro mne. Z českých autorů se mi tento pocit sounáležitosti dostavil jen v blahé paměti u Jaroslava Velinského (alias Kapitána Kida). Ne že by někteří další čeští autoři nebyli na světové úrovni, ale žádný či žádná z nich nejsou v takovém stavu literární harmonie s mým vlastním pohledem na svět jako právě tito dva.

A nakonec Vánoce je pro mne tedy tím nejlepším vánočním dárkem, jaký jsem mohl dostat. Díky, Petře Šabachu. Prosím, pište dál a dělejte to právě tak, jak to děláte po celou svoji literární kariéru.

Související knihy

Šabach, Petr

Paseka, 2015