Kuchařku plnou laskomin a nožiček pokřtil s Jotou tým entomofágů

hmyz nahledovy
Cvrkající snídaně a plazící se večeře? To nejsou názvy knih magického realismu, ale realita mnohých Čechů, kteří našli zalíbení v pojídání hmyzu. Odborně se této větvi říká entomofágie a v Čechách má nejen své fanoušky, ale od letošního roku i kuchařku.

Milan Václavík, spoluautor kuchařky

Milan Václavík, spoluautor kuchařky

Leckterému čtenáři prošlo rukama za jeho čtenářskou kariéru mnoho kuchařek. V poslední době jich jsou police v knihkupectvích obzvlášť plné a shlížejí na nás tedy umělecké fotografie nadesignovaných dortíků, těstovin a dalších pochutin. Je ale celkem jisté, že většina z vás v ruce nedržela kuchařku podobnou té, kterou pokřtil autorský tým v paláci Luxor. Jak název zcela neskrývaně napovídá, budete-li se řídit recepty obsaženými v této publikaci, nepřistane vám na talíři vepřové, ale hmyz. Jedním ze stereotypů, který bývá entomofágii, čili využití hmyzu jako potraviny, přisuzován, je obyčejnost pokrmů, která je pak neoddělitelně spojena s nechutí či odporem. Tak tomu ale vůbec není. Důkazem je právě kniha Hmyz na talíři, která nabídne jak pokročilým, tak začínajícím „hmyzožroutům“ velice pestrou nabídku receptů, jež velmi snadno zapojíte do své každodenní rutiny.

Pokud nebudete mít čas na míchaná vajíčka se cvrčky či rajčatovou polévku s potemníky, klidně si pro začátek libovolný pokrm posypte troškou sušeného hmyzu. To alespoň tvrdí paní docentka Marie Borkovcová z Mendelovy Univerzity. Paní docentka stojí u počátků entomofágie u nás. Právě díky jejím přednáškám a vášni se tento životní styl dostal do povědomí alespoň části českých neználků. Tomu však dopomohl také Petr Ocknecht, na jehož pánvi se cvrčci smaží při veřejných představovacích akcích již několik let.

Česká republika je v mnoha ohledech zemí konzervativní a pojídání hmyzu bylo až do nedávna spojováno, lehce stereotypicky, pouze se zeměmi rozvojovými a nám na hony vzdálenými. S počátky hmyzožroutství se pojí historka, podle níž měl pan profesor Povolný z brněnské univerzity ve zvyku na závěr semestru přinést do hodiny švába a před pištícími studentkami ho živého snědl. Když paní docentka Borkovcová touto historkou zpestřila své přednášky, byla studenty popichována, aby se pokusila o stejný cirkusový kousek. První setkání s červem bylo panické.

„Pak jsem ale začala přemýšlet, že krávu přece taky nejíme přímo z kravína a že bychom mohli zkusit s hmyzem nějakou tepelnou úpravu, a pak už přišlo vánoční cukroví.“

Je to právě dcera paní docentky, jež se proslavila svými studiemi ohledně hmyzu jako potravy a přispívá do několika zahraničních časopisů. Martina Bednářová vystudovala akroekologii a nakonec skončila jako IT pracovník. Nyní je hlavním komunikátorem hmyzího týmu se světem a nápady, s nimiž její kolegové přijdou, předává Evropské komisi.

„Ona zkoumá právě tu nutriční hodnotu. Vzhledem k tomu, že se Evropská Unie už začíná zajímat o to, co by nám hmyz mohl přinést, je vždycky potřeba vše podpořit nějakým pádným argumentem. Hmyz má velice bohatou nutriční skladbu kvalitních bílkovin. Z tohoto pohledu může tedy představovat alternativu k běžně konzumovaným masům.“

Když už je řeč o výživové hodnotě, určitě nás napadne, zda i ve světě hmyzu najdeme „tučné“ a „libové“ maso. Ano, najdeme. Moučný červ stojí, či leží, na té tučnější straně hmyzích zástupců, zatímco cvrčci a sarančata představují dietní, nízkotučnou potravinu plnou bílkovin.

David Švejnoha, Milan Václavík a Vladimír Fišer (zleva)

David Švejnoha, Milan Václavík a Vladimír Fišer (zleva)

Pro paní docentku nepředstavoval přechod k hmyzu žádný problém. Byli na tom všichni její kolegové podobně? Vladimír Fišer, technický konzultant týmu kuchařky, noc před první velkou promo akcí nespal, neboť si nedovedl představit, jak nějakého z brouků čapne do ruky a bude ho muset sníst, zatímco se mu bude dívat do očí. Když však viděl, jak probíhá úprava hmyzu a jeho zakomponování do pokrmů, přišlo to samo.

Petr Ocknecht, hmyzí šefkuchař, navštěvoval přednášky paní docentky a znervózňovalo ho, když se jí nedařilo mluvit a vařit zároveň. Začal jí do toho, jak se říká, kecat, slovo dalo slovo a vzešla z toho spolupráce, v rámci které se mimo jiné oběma podařilo nakrmit dvě stě padesát studentů během čtyřiceti pěti minut.

Když David Švejnoha plánoval uspořádat hmyzí večer ve své restauraci, ani se mu nesnilo o úspěchu, který by tato akce mohla přinést. Místa byla rychlostí blesku zarezervována a zájemci by vystačili na tři až další čtyři večery. David Švejnoha poprvé přišel do styku s hmyzem na talíři v Africe, kde ovšem nebyl pokrm ničím ochucený a cestovatele tak nezaujal. Po setkání s Petrem Ocknechtem ale zcela změnil názor a zophobas (červi) na chilli se okamžitě staly jeho nejoblíbenější pochutinou.

Věřím, že po přečtení předchozích odstavců se rozdělíte do dvou táborů. Jedni z vás pravděpodobně přestali dávno číst a nervózně ze sebe smetávají imaginární hmyz. V druhých však možná řeč o hmyzí kuchařce probudila touhu okusit netradiční surovinu. Čím byste měli začít?

„Začátečníkům doporučuji malého červíka. Velmi dobře se chová, když ho usušíte v troubě a podrtíte, je to taková grahamová mouka, kterou přidáte do všeho. Pracujete s ním v podstatě jako s cuketou, jak já říkám. To je zcela ideální pro začátečníky, kteří nechtějí ta očička a nožičky. Sarančata už na vás z perníčků koukají.“

Nejlepší je tedy do začátku zvolit cestu sušení a drcení. Prášek pak můžeme přidat do pečiva, těstovin a dalších pokrmů, se kterými se denně setkáváme. V tomto vidí paní docentka budoucnost právě pro Evropu a postupné uvolňování hranic, co se přípravy a legalizace pojídání hmyzu týče.

Na křtu nechyběla ani ochutnávka

Na křtu nechyběla ani ochutnávka

Mezi lidmi panuje mylná představa, že hmyz se jí zaživa, z čehož pramení právě kolektivní neopodstatněný odpor. Stejně jako nemáme ve zvyku jíst syrová játra, neboť by nám přivodila střevní potíže, nejí se za syrova ani hmyz. Evropská Unie před měsícem schválila hmyz jako plnohodnotnou potravinu a je tedy pravděpodobné, že se během dohledné doby objeví ve specializovaných obchodech cvrčkotatranky a červokolády.

hmyzi kucharkaČím jiným mohla být kniha na znamení křtu pokropena než právě moučnými červy. Akce uspořádaná nakladatelstvím Jota nepochybně otevřela oči mnohým, kteří možná doposud odsuzovali pojídání hmyzu. Tým autorů rozhodně nepřesvědčil každého jedince, aby si zítřejší lívance posypal práškem z moučných červů, avšak objasnil mnohé mylné stereotypy, které obestírají právě svět entomofágie.


jotaNakladatelství Jota oslavilo v roce 2015 čtvrt století své existence na českém knižním trhu. Za 25 let vydalo 2 000 titulů v celkem téměř 6 milionech výtiscích. Během existence nakladatelství byly zavedeny edice, ve kterých jsou vydávány překlady světových autorů. Také edice Literatura faktu a military má u čtenářů velký úspěch, v edici Cestopisy najdeme české cestovatele, jako jsou legendy Hanzelka–Zikmund, Miloslav Stingl, Steve Lichtag, Vladimír Plešinger, Jirka Kolbaba, Petr Horký nebo Miroslav Náplava.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeHmyz na talíři

Bednářová, Martina – Borkovcová, Marie – Fišer, Vladimír – Ocknecht, Petr – Švejnoha, David – Václavík, Milan

Jota, 2015

Napsat komentář