Když se mě někdo zeptá, jaké mám nedostatky, vždycky zmiňuji svou paměť. Většina vzpomínek má v mé hlavě nejasné obrysy a o paměti na jména raději ani nebudu mluvit. Ze svého raného dětství mám tak jen několik málo ostrých a živých vzpomínek. Jednu věc si ale pamatuji přesně.

Seděli jsme s rodiči v našem obývacím pokoji a sledovali starou, analogovou televizi. Bylo mi pouhých pět let a psalo se 11. září 2001. Na obrazovce se střídal jeden rozmazaný záběr za druhým. A na všech bylo to samé. Padající věž. Oblaka prachu. Vyděšení lidé, zděšeně prchající z místa tragédie. V pozadí překotně mluvil hlas moderátorky, která – postrádajíc jakékoli nové informace – neustále dokola opakovala základní informace o teroristickém útoku, který si do té doby nikdo nedokázal ani představit.

Skoro na den přesně o 14 let později, 10. září 2015, kráčím po kočičích hlavách Nerudovy ulice, rychlým krokem kličkuji mezi hloučky turistů a hlavou se mi honí vzpomínky na všechny příležitosti, kdy jsem se s tématem newyorské tragédie setkal. Dokumenty, filmy, články, knížky… Dnes jsem se vydal na křest audioverze knihy Jiřího Boudníka. Českého architekta, který pád věží zažil osobně a významně se podílel na následných pracích na Ground Zero. Kromě něj na křest měl dorazit také newyorský hasič Tiernach Cassidy. Osudného rána se necítil dobře, a proto se odpojil od své jednotky a přešel do zálohy. K místu tragédie tak vyjel až spolu s druhou vlnou záchranářů. Zbytek jeho jednotky byl na místě dříve a pomáhal s evakuací jižní budovy. Všichni jeho kolegové byli vevnitř, když se budova zřítila. Nikdo nepřežil.

Probral jsem se z myšlenek, zvedl hlavu a přede mnou se hrdě tyčila americká vlajka označující velvyslanectví. Americké centrum, kde se křest měl konat, je hned ve vedlejší budově. Do začátku akce ještě zbývalo necelých patnáct minut, ale v sálu už bylo přesto poměrně rušno. Příchozí postupně obsazovali volná místa a na plátně za pódiem hrál ve smyčce krátký časosběrný klip ukazující obnovu Ground Zero po nečekané tragédii.

Úvodní proslov

Usadil jsem se do druhé řady a upřel pozornost na dění kolem sebe. Zezadu jsem slyšel angličtinu, zepředu češtinu. Za chvilku už ale na pódium vstoupil moderátor, pan Petr Doležel, a po krátkém úvodu předal mikrofon dvojici hudebnic, které nám na čelo a příčnou flétnu zahráli. Už během samotného výstupu jsem rozpoznal známé tóny Larga z Dvořákovy Novosvětské. Proč je hrají, jsme se ale dozvěděli až později.

Po příjemném úvodu byli na pódium pozváni tři hlavní aktéři celého večera. Autor, pan Jiří Boudník, již zmiňovaný hasič, pan Tiernach Cassidy, a v neposlední řadě také herec Pavel Batěk, který audioknihu načetl.

„September 11 is a story of hope winning out over fear“ – „11. září je příběhem naděje vítězící nad strachem“ řekl pan Ray Castillo v krátké úvodní řeči.

V diskusi, která předcházela samotnému křtu, jsme se dozvěděli mnohé o životech a příbězích obou hostů, ale zároveň i o knize, jež měla být velice brzy pokřtěna.

Kromě toho, že kniha (a tedy samozřejmě i její audioverze) je hlubokým osobním svědectvím hrozné tragédie a toho, jak těžké bylo se s ní vyrovnat, obsahuje také technické detaily, které dokazují, jak a proč vlastně věže spadly. A to vše z pohledu architekta, který obě budovy znal a studoval. Jedním z cílů knihy by tak mohl být pokus o vyvrácení některých konspiračních teorií, které se okolo útoku na dvojčata objevily.

Křest knihy, zleva: Pavel Batěk, Jiří Boudník, Tiernach Cassidy

Během diskuse také zazněla ukázka z audioknihy, a právě v tu chvíli jsem pochopil, proč na začátku zněly právě tóny Dvořákovy Novosvětské. Jednou z originálních a nevšechní stránek audioknihy je fakt, že má svůj vlastní hudební doprovod. Nepoužívá se v ní hudba stažená z databází, ale opravdové originální dílo českého skladatele Ravena. Celý hudební doprovod mluveného slova je založen na melodiích a dílech, které měly na pana Boudníka při pracích na Ground Zero největší vliv. A právě jedním z nich je Dvořákova Novosvětská.

Samotný ceremoniál křtu netrval dlouho, ale nesl se ve slavnostním duchu. Když bylo CD pokřtěno a vše řádně nafoceno, mohla diskuse pokračovat dotazy z publika.

Raven

Na závěr pak vystoupil pan skladatel Raven a zahrál tři písničky, které se pojily k tématu války, smrti a utrpení. Každá přitom hledí do jiného historického období – první píseň zvaná Černí čápi je současná, příběh té druhé nás zanese do roku 1940, na který pohlédneme očima židovského muže, a třetí je lidová píseň Kolíne, Kolíne…, stvořená v roce 1640 jako vzpomínka na oběti kruté bitvy. Utrpení není specifikem žádné doby. Vždy tu bylo, pořád tu je a snad už tu dlouho nevydrží.

Po skončení celé akce jsem měl příležitost si ještě sám osobně promluvit s panem Cassidym a nechat si od něj podepsat CD. Setkání s někým, kdo neváhá nasadit svůj život za druhé a kdo si musel projít tak těžkými chvílemi jako pan Cassidy, ve mně zanechalo hlubokou vzpomínku. Myslím, že i po dlouhých letech se toto setkání bude řadit mezi těch několik málo vzpomínek, které má paměť neodfiltruje a které budu neustále živě vidět před očima.

Nyní už zbývá jen poděkovat lidem, jakými jsou pan Jiří Boudník a pan Tiernach Cassidy, protože jsou to oni, kteří nám dávají inspiraci a naději, že svět má přeci jen šanci stát se lepším místem.

„We will never forget nor allow it to happen again.“ – „Nikdy nezapomeneme ani nedopustíme, aby se to opakovalo.“

Věta, kterou anglický vědec použil při vzpomínce na holocaust a kterou můžeme dnes vztáhnout i k 11. září.

Pokud vás příběh zaujal, můžete si pustit rozhovor s panem Jiřím Boudníkem a Tiernachem Cassidym, který proběhl v rámci Studia 6 České televize (v dolní nabídce vyberte Hrdina 11. září).

Související knihy

Boudník, Jiří

Tebenas, 2015