Jonas Karlsson přijel do Čech představit svou knihu Místnost, jejíž recenzi už jste mohli na těchto stránkách číst v minulých týdnech. Na Severském filmovém večeru besedoval společně s dánským spisovatelem Jakobem Melanderem, který se kromě psaní věnuje také hudbě. Jonas na sebe prozradil, že se dostal ke psaní přes divadlo, v němž se naučil, jak správně vystavět dramatickou scénu a co ponechat jen skryté mezi řádky. Osudy svých postav vždy domýšlel do nejmenších podrobností a od toho byl už jen malý krůček k jejich zapojení do nějakého příběhu.

Hlavní postava knihy Björn je ambiciózní a nesnesitelný člověk. Je zvláštní a těžko byste ho mohli mít rádi, zároveň má ale stejné vlastnosti jako kdokoliv z nás. Björn pracuje na úřadě a vidí na chodbě místnost, kterou nikdo z ostatních zaměstnanců nevidí. Existuje místnost, a těmi, kdo nevnímá její existenci, jsou všichni ostatní, nebo je místnost jen výplodem Björnovi fantazie? Jonas Karlsson nepokrytě přiznává:

„Jelikož jsem herec, tak zcela vážně říkám, že Björn jsem já. Jen jsem všechny kohoutky utáhl ještě o něco víc.“

V průběhu večera zaznělo několik otázek a jednou z nich byla samozřejmě i ta, zda ona tajemná místnost skutečně existuje. Jonas na tuto otázku ale odpověď nemá. Lidé v každé zemi vidí v jeho knize něco jiného. Někdo tvrdí, že je jednoznačně o alkoholismu, druhý o víře, třetí o čemkoliv jiném. Autor bydlí v nájemním bytě, kde sousedy nad sebou ani nezná. Jednou však zaklepali na dveře a zcela vážně se zeptali, zda ta místnost existuje. Musí je prý rozsoudit, jelikož se o tom už dlouhou dobu hádají.

Když Jonas Karlsson začal knihu psát, měl dlouho pocit, že popisuje nějaký psychiatrický případ, což nebylo vůbec příjemné. Na půl roku pak musel příběh odložit, jelikož se mu nahromadila práce jinde. Když se k němu znovu vrátil, začal vnímat celou situaci spíše jako komickou. Ne nadarmo se říká: „komedie rovná se tragédie plus čas“. Nicméně doufá, že všichni máme někde takovou místnost, v níž nabíráme svou energii.

V sobotu ráno dorazil na Svět knihy ke společnému setkání o pár minut později, jelikož byl už na cestě zastavován svými fanoušky a žádán o podpis. Na rozdíl od ostatních zemí byl ve Švédsku vždy vnímán spíše jako herec než spisovatel, i když i tam se vnímání jeho osoby veřejností začíná postupně měnit. On sám po opravdu velké herecké kariéře například v Hollywoodu nikdy netoužil. Má velkou rodinu a také miluje divadlo, které by tam nemohl dělat, takže přestože hrál ve filmech třeba v Německu, nemá v plánu se ze Švédska přesouvat nikam jinam. Má v úmyslu se spíše než filmu věnovat psaní.

Jonas Karlson se také zmínil o tvůrčím procesu, které jeho psaní provází. Nikdy neměl ambice psát rozsáhlé romány. Naopak krátká vyprávění zbožňuje. Když začíná psát, nikdy neví, jak příběh skončí. Často začíná psát třeba jen na základě jedné situace nebo dokonce jen jedné repliky. Od této situace nebo repliky se pak příběh postupně odvíjí, a to často i směrem původně nepředpokládaným. A právě tu nejistotu, kam se bude příběh odvíjet, má na psaní rád.

Jonas Karlsson je pro svůj styl psaní často přirovnáván ke Kafkovi. Za tuto skutečnost je velmi vděčný a hrdý na to, že ho s takovým spisovatelem vůbec někdo srovnává. Sám některé knihy Franze Kafky četl a neřekl by, že s ním má společného více než jiní. Kdyby se ale měl s Kafkou sám za sebe nějak porovnávat, má za to, že je spojuje společný humor a pak něco, co se těžko popisuje, určité absurdno.

Autor po setkání na stánku Skandinávského domu hojně podepisoval své knihy, které stejně jako předešlý večer vyprodal. O několik hodin později se už nacházel v kině Lucerna, kde se promítal film Stockholmské povídky, ke kterému napsal předlohu a současně si i jednu z rolí zahrál. Ostatní herci se ho prý báli, jestli je z natáčení filmu nevyhodí, když s nimi bude zároveň hrát, ale dle jeho slov si lepší herce vybrat nemohl a ještě dnes je s obsazením filmu naprosto spokojený.

Nezbývá než poděkovat Jonasi Karlssonovi za jeho návštěvu v České republice a těšit se na jeho další originální příběhy.

Související knihy

Karlsson, Jonas

Kniha Zlín, 2015