Hugo idolem

Pomoc, jsou tam!

„Pořád tam jsou!“

„Pšt! Zalez!“

„Civí sem! No tak se podívej!“

„Zůstaň za záclonou! Jinak tě bude vidět!“

„Ale co je to popadlo? Tvrdnout na ulici a civět vám na barák! Hodiny!“

„Schovej se! Ať nevědí, že o nich víme!“

„A proč?“

„Hugo! Kryj se přece trochu!“

„No a co když prostě skočím ven a zeptám se jich, proč tu tvrdnou a o co jim vlastně jde?“

„Neeee! Zůstaň tady!“

„A proč? To je na palici. Já tam jdu.“

„Nejdeš! Jestli seš kámoš, tak zůstaneš tady se mnou! Jinak jsem s tebou skončil!“

COŽE?!

Jsem z toho jelen. Niko se chová vážně divně. Krčíme se tu na bobku u okna u Kolpingů v kuchyni už mini­málně pět hodin a mně už všechno zdřevěnělo.

Teda, abych byl přesnější.

Ne u okna, ale pod oknem.

Protože venku před oknem postává Lucy Steinová s Lindou Kowalski, dvě holky od nás ze třídy. A civí sem. Zaparkovaly na chodníku přes ulici, jako by na něco čekaly.

Ale na co?

Krátí si čas hihňáním a šuškáním, ale z okna nespouštějí oči. Z toho ohýbání už mě bolí záda, protože mi Niko nechce dovolit, abych se narovnal, odhrnul záclonu a ukázal jim oběma prostředníček.

Ven taky nesmím.

A hlavně nechápu, co Lucy s Lindou na Kolpingovic okně tak přitahuje. To je tak zaujalo, že mají na zácloně sluníčka, nebo co?

„Niko, mě už to vážně přestává bavit!“ zavrčím a vstanu. Auuuu! Moje záda!

„Buďto mi teď řekneš, o co těm dvěma jde, nebo se jich na to zajdu zeptat ven. Brejlinda bude mít ur­čitě po ruce bonbóny, tak ať nám z toho aspoň něco kápne. To by se mi taky líbilo, mít za tátu vedoucího supermarketu. A obsluhovat se tam dle libosti jako v Lenoráji.“

Niko se poškrábe na hlavě. „Podle mě bys jí neměl říkat Brejlinda. Už to k ní nějak nesedí.“

Cože?!

Co mu to dneska přelítlo přes nos? Nevymyslel snad tu přezdívku se mnou?

„Linda plus brejle – brejle plus Linda – rovná se Brejlinda. Co ti na tom nesedí?“ nechápu.

„Říkáme jí tak přece, co ji známe.“

Niko zavrtí hlavou. „Třeba proto, že už brejle dávno nenosí. A tak vůbec. Má teď kontaktní čočky.“

Aha.

To mi nedošlo.

Čeho si Niko nevšimne!

Ani jsem to nezaznamenal.

„No dobře,“ připustím smířlivě. „Lin­da a kontaktní čočky – kontaktní čočky a Linda – rov­ná se Čočklinda. Tomu se člověk taky může zasmát. Klidně přejdu na Čočklindu. Nebo Kočklindu. Nebo Kontalindu.“

„To nemá úroveň, Hugo!“

„Jak nemá úroveň? Sám jsi přece říkal, že nosí čočky! Ukaž, já se podívám…“

Niko mě strhne od okna. „Pšt! Teď ne! A neřvi tak, aby tě venku neslyšely. Nechci, aby věděly, že o nich víme.“

 ————————————–

Knihu Hugo idolem vydalo nakladatelství Grada a je součástí volně navazující série o Hugových dobrodružstvích.

Sabine Zett (*1967) vyrůstala v západoněmeckém Vestfálsku, pracovala jako redaktorka v denním tisku a přes nejrůznější redakce se dostala až k psaní divadelních a rozhlasových her a knížek pro děti. Dnes žije na dvou planetách. Ta první se jmenuje Máma a denně přináší nová dobrodružství k smíchu, zlosti i pláči. Ta druhá nese název Autorka a je tím nejlepším protilékem, když na té druhé začíná jít do tuhého.
Ute Krause (*1960) žila střídavě v Berlíně, Asii, Africe a Americe, studovala na Mnichovské filmové akademii a už dvacet let píše a ilustruje dětské knihy. Její díla se dočkala přeložení do mnoha světových jazyků, filmových i televizních zpracování a četných ocenění a nominací na Německou cenu za literaturu pro mládež.
(Zdroj informací: nakladateství Grada)

Knihy s logem GRADA vycházejí v České republice již od roku 1991. V její produkci jsou tituly s právní tématikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí. Tuto pestrou škálu doplňuje i naučně odborná literatura, která nabízí řadu publikací s velkým záběrem pro denní praktický život.

Související knihy

Krause, Ute - Zett, Sabine,

Grada, 2014