Zvítězím, i kdybych prohrála

Jednou-nohou-v-nebi_20140506161250_1
Onemocněla zákeřnou nemocí a její boj s ní se stal posilou pro všechny ostatní. Přestože svůj boj nakonec prohrála…

Bylo jí pouhých dvanáct let, když jí lékaři diagnostikovali zhoubný nádor. Nezačala plakat, nezhroutila se při představě, že tento její typ nádoru se jen výjimečně podaří porazit. Začala bojovat a hledat to pozitivní, co ještě může od života získat a co ona sama zde může zanechat pro ostatní. A tak začala psát s touhou v srdci, aby její dílo vyšlo jako kniha. A podařilo se.

Útlá brožurka s obrázkem jedné tenisky na obale se jmenuje Jednou nohou v nebi a její autorkou je Giulia Gabrieliová, italská školačka, jíž bylo vyměřeno tragicky málo času. V českém překladu Danici Bartošové ji vydalo na sklonku tohoto roku nakladatelství Paulínky.

Giulia se narodila 3. března 1997 v Bergamu a až do roku 2009 byla úplně obyčejnou dívkou, která však dostala do vínku dar umě skládat slova a myšlenky v texty, jež vyhrávaly literární soutěže. Možná i proto se rozhodla zapisovat své dojmy a postřehy, když nemoc, již se jí povedlo překonat, znovu zákeřně udeřila.

Pokud byste však čekali podrobné záznamy léčebných procedur a stesky na to, o co svojí nemocí přichází, hledali byste marně. Dívka svůj osud nezlehčuje, ale také nad ním nepláče. Přijímá jej a snaží se bojovat, aby své zkušenosti mohla předávat dál. S láskou líčí svoji rodinu, ale i lékaře, kteří se o ni starají. Zaznamenává jejich slova, zachycuje gesta, ale vše tak přirozeným způsobem, že čtenáře prvoplánově nedojímá.

Asi v polovině léčby už jsem to vědět chtěla a má docela ošklivé jméno: ALVEORÁLNÍ RABDOMYOSARKOM. Ne, není to hezké jméno. Nejprve mě to dost vyvedlo z míry, ale pak jsem se uklidnila. Vždycky bychom měli vědět, s kým máme tu čest…  (str. 28)

Ano, měla jsem strach, že svědectví umírající dívky bude útočit na city a že mi nebudou stačit kapesníky. Kupodivu se mé obavy ukázaly být liché. Ne, že by mi dívky a jejího předčasně skončeného života nebylo líto a že by její vyprávění nevzbuzovalo soucit. To ano, ale tím hlavním, co jsem z jejího vyprávění vnímala, byla víra, láska a naděje.

Giulia totiž mnohem více, než o svých fyzických potřebách a problémech, píše o dozrávání své víry. Tak jako většina Italů, i ona a její rodina vyznávají tradiční katolickou víru. Přesto Giulia ve své nemoci Boha neobviňuje, jak se často i u věřících lidí stává, ale naopak se těší na setkání s Ním. Ano, modlí se i za své uzdravení a do poslední chvíle doufá, že přes všechny negativní prognózy bude žít, ale je dokonale vyrovnaná i s druhou možností:

Nyní vím, že můj životní příběh může skončit jen dvěma způsoby: buď se úplně uzdravím, což by byl zázrak, a o toto uzdravení prosím našeho Pána, protože mám hodně plánů, které bych chtěla uskutečnit, a ráda bych je uskutečnila právě já, anebo se setkám s Pánem, což je taky nádherné. Oba konce jsou hezké…  (str. 77)

Komu tedy toto svědectví doporučit? Určitě všem nemocným a trpícím, pro něž mohou být postoje mladé dívky skutečným povzbuzením a zároveň i útěchou. Také všem zdravým lidem kolem nich – neboť díky Giulii možná lépe porozumí svým nemocným blízkým. A možná i lidem, kteří sice chodí do kostela, ale jejich místo v srdci pro víru je prázdné.

Pro nekatolíky možná bude obtížné přijmout jako fakt některé katolické liturgie a obřady, ale rozhodně i pro ně bude víra Giulie Gabrieliové povzbuzením a příkladem.

Giulia svůj pozemský běh doběhla 19. srpna 2011, určitě však splnila svůj úkol – obstát tváří v tvář smrti se ctí. A to je to podstatné, co si z knihy Jednou nohou v nebi může vzít každý.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeJednou nohou v nebi
Zvítězím, i kdybych prohrála

Gabrieliová, Gulia

Paulínky, 2014

Zvítězím, i kdybych prohrála - DISKUZE

Počet reakcí: 1
  1. Ivana Sáčková Ivana Sáčková napsal:

    Knihu zrovna čtu a také mě překvapil optimismus, který je z knihy cítit. Je až neuvěřitelné, kolik síly a víry má (měla) v sobě tato mladá dívka. Nechce se mi říkat měla, protože sama věřím, že Gulia je teď už tam, kam se sama těšila.
    Síla Gulie opravdu může být pro mnohé lidi vzorem a povzbuzením.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>