Dějiny můžeme rozdělit na velké a malé. Ty velké se zabývají významnými událostmi politickými, válečnými, objevováním nových zemí, vynálezy, tedy takovými věcmi, které mají dopad na naprostou většinu lidské společnosti. Malým dějinám pak zůstává prostor pro zkoumání každodenního života prostého člověka.

Román Nadvláda od britského spisovatele C. J. Sansoma kombinuje obojí. A to i přesto, že jde o příběh z alternativní, tedy smyšlené minulosti. Autor se zamyslel nad otázkou, co by se stalo, kdyby v roce 1940 na post britského premiéra nenastoupil Churchill, ale lord Halifax. Rovnou si i odpovídá: nedošlo by k druhé světové válce a Velká Británie by podlehla nacistickému Německu. Mír by zaštiťovala smlouva, z níž by ale Hitler vycházel jako ten, kdo de facto drží v rukou veškerou moc.

Sansom ale v knize, vydané nakladatelstvím BB/art, nesleduje dějinný chod očima vysoko posazených politiků. Zaměřuje se na život obyčejného úředníka Davida Fitzgeralda, jeho manželky a přátel. Nechává je prožívat běžné události. Alespoň do doby, než se David nechá naverbovat do řad Churchillova Odboje. Poté se vše mění. Dění kolem Fitzgeralda i vývoj románu se vydá jiným směrem a čtenář tak začíná sledovat pomalu se rodící zápletku.

Autor z počátku nikam nespěchá. Nejprve připomíná nejdůležitější předválečné okamžiky a významná jména. Avšak ani poté, co zanechá tuto nezbytnost za sebou, se nevrhá do žádného zběsilého sprintu. Zlehka vyklusává, připravuje si půdu pro hlavní akci, která přichází až za polovinou knihy.

Více než pětisetstránková Nadvláda by si navíc asi jen těžko vystačila s pohledem jediného hrdiny. Díky tomu čtenář na děj nahlíží i skrze Davidovu manželku Sarah, v léčebně pobývajícího doktora Muncastera a Gunthera Hotha, člena německého gestapa.

Román se čte dobře, Sansom psát vskutku umí. Jeho styl je čistý, a v tom možná tkví problém. Ona čistota totiž může zavánět až sterilitou. Pokud autor zamýšlel napsat příběh, jenž by svou atmosférou vystihoval chladné a do sebe uzavřené Brity, povedl se mu záměr skvěle. Spíše se ale zdá, že odvedl předpisovou práci, avšak bez větších ambicí po umělecké nadhodnotě.

Čtenáři, který se v tematice druhé světové války a ve zvěrstvech nacistů orientuje, nepřináší  Nadvláda takřka nic nového. Pronásledování Židů a nelidské metody se staly námětem už mnoha jiných děl. Také zápletka se mohla odehrávat jinde – v samotném Německu, Protektorátu či Francii – a vůbec nijak by jí to neublížilo. Špionážní linka totiž i přes možná až zdlouhavý rozjezd funguje výborně. Chování postav má své opodstatnění, charaktery hlavních i vedlejších aktérů jsou napsány tak jednoznačně, že je čtenář dokáže obdivovat, nenávidět nebo jimi opovrhovat.

C. J. Sansom, autor řady historických a detektivních románů, v Nadvládě zkusil pro něj něco neobvyklého. Nešlo sice o krok mimo, výsledek však mohl být i lepší. Dobrý a řemeslně řádně napsaný špionážní román totiž – ač to u příběhu z alternativní historie může znít paradoxně – nepřináší příliš mnoho originálního.

Související knihy

Sansom, C. J.

BB/art, 2014