V srpnu 2014 spatřila světlo světa nová kniha o malých modrých bytostech, tentokrát s názvem Černí šmoulové (Les Schtroumpfs noirs, 2009). Autorem předlohy je Pierre Culliford pod uměleckým pseudonymem Peyo. Překlad pro nakladatelství Albatros je dílem dvojice ve složení Tomáš Vondrovic a Michal Lázňovský. Ilustrace jsou dílem samotného autora.

Pierre Culliford alias Peyo se narodil 25. června 1928 v belgickém Brusselu, kde také na vánoce 1992 zemřel. Peyo se autorsky uvedl hlavně jako autor kreslených postav a příběhů, zástupci těch neznámějších jsou třeba Pierrot a Benoit Brisefer (v anglickém překladu známý jako Steven Strong), případně Johan et Pirlouit (v anglickém překladu Johan and Peewit). Našim čtenářům i divákům jsou však nepochybně nejznámější postavičky malých modrých šmoulů. První šmoula se objevil právě v poslední zmíněné sérii Johan a Peewit 23. října 1958 ve sbírce La Flûte à Six Schtroumpfs (The Six Smurfed Flute) a vlastních příběhů se šmoulové dočkali až v příštím roce. Peyo sám však na práci na nich spíše jen dohlížel, většinu jí odvedli jiní talentovaní zaměstnanci Peyova studia, z nichž nejznámější jsou opět třeba Willy Maltaite (Will), Yvan Delporte a Roger Leloup.

Černí šmoulové jsou drobná knížečka o čtyřech kapitolách rozložených na šedesáti čtyřech stránkách. Velká písmena, jednoduché formulace a převládající kresby ji přímo předurčují jako vhodnou volbu pro jednu z prvních knih, kterou si děti přečtou vlastními silami. Před vlastním příběhem se mohou čtenáři, a záměrně nepíši, že jen dětští čtenáři, seznámit se základními charakteristikami šesti šmoulích osobností – taťky Šmouly, Šmoulinky, Šprýmaře, Koumáka, Mrzouta a šmouly Mrněte. Pak už se může dychtivý zájemce pustit do první kapitoly pod názvem „Moucha Bz-Bz“, následované kapitolami „Lov na černé šmouly“, „Vydařený lov“ a dramatickým rozuzlením v závěrečné části „Černí šmoulové útočí“.

Jak už bylo řečeno, kniha je přednostně určena zájemcům o první čtenářské zkušenosti. Přesto si ji jistě s chutí vezmou do rukou i dospělí čtenáři, kteří mají malé modré dobrodruhy v paměti ze svého dětství či dospívání. Jde o jednoduchý příběh se zajímavým matematickým ponaučením, myslím, že by jej bylo možné použít i jako krásný případ šíření jakékoli nákazy. Na tomto příkladě si pak jistě děti snadno představí, jakým nebezpečím jsou zanedbaná hygienická pravidla a ač kniha takové poučení přímo nenabízí, princip je stejný a zručný rodič či pedagog této paralely může obratně využít.

Domnívám se, že tato roztomilá publikace nenajde přímé odpůrce. Tací pravděpodobně do dětského oddělení knihkupectví ani nezabrousí a příběhy černých šmoulů jsou tak před nimi v naprostém bezpečí.

V naší domácí knihovničce nalezli Černí šmoulové výsostné místo, hned vedle Timmyho Nezdárka, Mikuláše, Žáků Kopyta a Mňouka, či Ferdy Mravence a Darebáka Davida.

Související knihy

Peyo

Albatros, 2014