Tedy pokud tu hodinu budete věnovat útlé knížce s názvem Supermatce řekni sbohem, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství ve své edici Familia. Její autor Rob Parsons je ve Velké Britanii známý jako zakladatel organizace „Care for Family“ a za svoji činnost byl vyznamenán britskou královnou. I čeští čtenáři již měli šanci ho poznat díky knihám, které vyšly v nakladatelství Návrat domů (Milovat proti všem předpokladům, K jádru úspěchu) nebo v Karmelitánském nakladatelství (Deset tipů pro rodinu, Deset tipů pro táty). Pokud jste však jeho tvorbu doposud míjeli, radím, zbystřete pozornost!

Rob Parsons totiž ve své knize neudílí žádné kategorické rady a nepředkládá zaručené recepty. Spíše dává prostor matkám samotným, aby se svěřily s tím, co je trápí, co je těžké a nač je nikdo nikdy nemohl připravit, totiž protichůdné pocity provázející mateřství. Jistě nejde o nic objevného, různé diskuzní kluby matek jsou těchto stesků plné, ale Rob je asi jediný, kdo všem říká: „uklidněte se, to co prožíváte, je normální a máte na to právo“.

Navíc jeho souhrn všeho, co vás na cestě životem s dětmi může potkat, je kořeněn humorným nadhledem a úplným pochopením. Oddílky „Čtení na minutu“ vás přivedou k zamyšlení, například:

Nepromarněte žádnou příležitost přečíst dětem pohádku; blíží se den, kdy vám řeknou: „Dnes ne, díky.“ (str. 36)

Kapitolky s názvem „Zastavte se na chvíli…“ zase obsahují humorné postřehy ze života a střípky z každodenních radostí obyčejných matek.

Troufnu si říct, že každá máma, ať už má dítě jakkoliv velké, najde v knize povzbuzení, aby to nevzdávala. Autor poukazuje na fakt, že i když z nás asi nikdy nebudou supermatky jako ze žurnálu, přesto budeme pro své děti těmi nejlepšími. A která máma právě tohle nepotřebuje občas slyšet?

Narozením dítěte jsme vyběhly na překážkovou trať, která vypadá, že nemá konce, i proto je moc dobře, když nám někdo řekne, že je lhostejno, jakým způsobem překážku zdoláme, jaké řešení použijeme, důležitý je cíl – spokojené, přijímané dítě. A nemusí to být ani takto:

Před patnácti lety ke mně přišla matka, které bylo devadesát pět, a říká:„ Teď už můžu umřít v klidu, chlapče.“ „Jak to?“ podivil jsem se. „Protože se mi právě podařilo dostat nejmladšího syna do domova důchodců,“ odvětila. Ukázalo se, že synovi bylo sedmdesát dva a byl už trochu sešlý věkem. Ona však byla při plné síle, a tak poté, co ho vyprovodila do školy, na univerzitu a do manželství, dotáhla také tuhle věc – jako matka.  (str. 11)

Nečekejte tedy od brožurky Roba Parsonse žádné „zaručené návody“, jak zvládnout skloubení péče o rodinu a zaměstnání či jak uklidnit vzpouzející se dvouleté dítě. Přestože všechny tyto situace v knize najdete, spíš se vám dostane ujištění, že nejste jediná, která si zoufá. A zjistíte, že pokud nezanedbáte to nejdůležitější, určitě neuděláte chybu.

A co je to hlavní? Myslím, že někde hluboko uvnitř to víte. Pokud ne, pak si udělejte pohodlných šedesát minut s knihou Supermatce řekni sbohem a mezi výbuchy smíchu se to dozvíte!

Související knihy

Parsons, Rob

Karmelitánské nakladatelství, 2014