V polovině května 2014 přineslo nakladatelství Albatros nejen dětským čtenářům překlad předposledního titulu ze série příběhů bytostí zvaných muminci, a to Tatínek a moře (Pappan och havet , 1965) od finské autorky Tove Jansson. O překlad se postaral opět Libor Štukavec, který přeložil všechny muminí knihy vydané Albatrosem v posledních letech.

Tove Marika Jansson byla sice oficiálně finskou autorkou, ale patřila do švédsky hovořící národnostní menšiny, v níž se 9. srpna 1914 narodila. Po velice plodném uměleckém životě zemřela 27. června 2001 v Helsinkách, k nimž byla připoutána po většinu svého života. Přestože napsala od sedmdesátých let až do své smrti pět novel a sestavila sedm povídkových sbírek z vlastní tvorby, nejznámější je asi právě díky příběhům malých muminků, jimž se věnovala v období před přechodem na tvorbu pro dospělé. První ze série knih o muminech napsala na sklonku druhé světové války pod názvem Småtrollen och den stora översvämningen (1945, Muminci a velká voda, česky Cesta za tatínkem, Albatros 1999). Knihu pojala s úmyslnou naivitou, jíž chtěla kompenzovat jinak nepříliš veselou dobu vzniku. Styl muminích dobrodružství prošel až do poslední knihy v sérii s názvem Sent i November (1970, česky Pozdě v listopadu, Albatros 1997) výraznými změnami – od zmíněné naivity a dětskosti až po prakticky filozofické dílo.

Tatínek a moře se řadí již do pozdního období autorčiny tvorby, v němž kladla větší důraz na filozofické poselství. Koneckonců, nebudeme-li počítat dvě v roce 1968 přepracované knihy, jež původně vyšly ve druhé polovině čtyřicátých let (česky Kometa a Tatínek píše paměti, Albatros 1995 a 1985), jedná se o předposlední z muminích příběhů. Na tatínkově potřebě po změně prostředí, jako ústřední v pozadí stojící zápletce, je mnohem zřetelněji než dosud vykreslen charakter každého z účastníků děje, ať už jde o maminku, vlastního Muminka, malou Miu nebo tajemného rybáře. Tatínek cítí nutkavou potřebu přestěhovat celou svoji rodinu do nového prostředí, na „svůj“ ostrov, jehož dominantou je maják, opuštěný, jak se záhy ukáže. Tatínek vidí v nové výzvě šanci pro další začátek, pro něco, co dá jeho životu nový smysl. Maminka ještě zřetelněji než dříve zahrnuje svoji rodinu klidnou moudrostí při řešení jakéhokoli problému či překonávání jakékoli překážky. Muminek si hledá svoji vlastní cestu pro boj s pudovým strachem z neznáma a malá Mia… ta je stále stejným divochem, jakým byla vždy. Rodina se chystá ubytovat v opuštěném majáku, který je ovšem zamčen. Kde hledat klíč? S trochou štěstí, trochou náhody a trochou muminčí nepředvídatelnosti se tatínkovi podaří ztracený klíč nalézt na místě, kde by jej nejspíš nikdo nehledal. A nastěhování tak již nic nestojí v cestě. Maják je již nějakou dobu prázdný, a tak je potřeba jej zase zabydlet, zprovoznit světlo, aby chránilo před ztroskotáním kolem plující lodě, vyrobit nezbytný nábytek, jako třeba postele (ne pro malou Miu, ta přeci spí venku pod širým nebem) či střešní svod pro sběr dešťové vody. Kam se však poděl původní strážce majáku a proč opustil své osamělé poslání? A co asi chce mrazivá Morana, která loď muminků trpělivě sledovala z pevniny až k ostrovu na svém ledovém plujícím voru? To všechno jsou jen některé ze stěžejních otázek, jež si čtenář může klást. A možná ještě jednu: dostane se vůbec čtenářům alespoň na některou z položených otázek i uspokojivých odpovědí?

Komu je tato kniha určena? Přestože se muminí série přisuzuje spíše dětské čtenářské klientele, právě Tatínek a moře je, vzhledem ke své formě, spíše čtením pro dospělé, a to ještě spíš pro ty, kdo se rádi zamýšlejí nad uspořádáním světa. Neznamená to, že by dětští fanoušci příběhů roztomilého Muminka přišli zkrátka, to v žádném případě, ale přeci jen jsou hranice, které lze překonat teprve s určitou životní zkušeností. Takže zatímco děti si přečtou zajímavý a napínavý příběh, dospělí se ještě mohou nechat vtáhnout do úvah vpravdě duchovních. Tove Jansson až možná trochu schématicky ukazuje jednotlivé rodinné role, a to sobě vlastní úsměvnou formou. Třeba tatínka představuje jako bytost rozhodující o tom „podstatném“ a maminku jako toho, kdo fakticky řídí rodinu svou klidnou moudrostí.

Pro koho se kniha nehodí? Nejste-li připraveni se při čtení nechat vtáhnout do světa bytostí, jež jste nikdy neviděli, případně nejste-li ten typ čtenáře, který rád hledá pravdu mezi řádky, pak vás možná zaujmou autorčiny ilustrace. Nezajímají-li vás ani ty, pak nejspíše patříte do té snad málo početné skupiny, pro kterou se příběhy moudrosti, byť ve fantaskním světě zvláštních bytostí, nehodí.

O síle muminího světa svědčí třeba letošní oslavy stého výročí autorčina narození, při jejichž příležitosti se po celém světě 11. června slavil Den s muminky (více informací zde).

Související knihy

Janssonová, Tove

Albatros, 2014