V dobách, kdy jsem bydlel v nejmenovaném středočeském městě poblíž Prahy, končila návštěva místní pošty zpravidla hrůzyplným zážitkem. Nezřídka jsem tam tvrdnul i víc jak půl hodiny, než se vůbec začalo něco dít. Přestěhoval jsem se do hor, kde si není nač stěžovat, pošta funguje skvěle. Ovšem tíživé (a stále ještě celkem čerstvé) vzpomínky na předchozí traumata

Tuhne mi krev v žilách, kdykoliv naše maminka prohlásí, že se musí vygruntovat. Slýcháváme to bohužel několikrát do roka, jako by běžný denní úklid nestačil.

Navzdory určitým nevýhodám je e-mailová komunikace praktickou a poměrně efektivní formou dorozumění mezi lidmi. Člověk napíše text, klikne myší a frnk! Zpráva je vcukuletu třeba na opačné straně zeměkoule. Nádhera! Stává se, že tímto způsobem obdržíme virtuální obálku od někoho, kdo by nám rozhodně psát neměl. Což může být počátkem ošemetných potíží.

Vzpomínáte si na své první pracovní místo? Já rozhodně ano. Ačkoliv je to již několik desítek let, stále vzpomínám nejen na rok strávený u prvního zaměstnavatele, ale zejména na způsob, jakým jsem si své první pracovní místo našla.

Objevitelské výpravy za poznáním cizích krajin a kultur jsou nepochybně ušlechtilou a obohacující zálibou. Je však záhodno obezřetně volit, kam a jakým způsobem se cestuje. Aby to s člověkem nedopadlo jako s hrdinou následující povídky…