Šťastní Američané – to jsou poslední dvě slova básně Měsíční haraburdí, kterou napsal J. Seifert (Nobelova cena za literaturu). Ve sbírce Deštník z Piccadilly ji najdete.

Opravdu je mezi námi někdo, kdo ten příběh nezná?

Nebojte se, nepeče se a vůbec nehodlám vařit.

Vzpomínám si hlavně na dvě s médii spjaté aféry.

V téhle „coronární“ době budou jistě vzpomínána a citována díla, která se tím pro lidstvo mimořádným obdobím zabývají.

Včera jsem do jednoho článku vybíral fotku dřevěné mísy. Jenže – jak jsem probíral ty nádoby, které jsem udělal rukama, trčely mi v hlavě mísy úplně jiné. A když jsem se pak na ně soustředil, zůstaly tři…

Tři otázky jsme si určitě víc než dva tisíce let pokládali:
Kdo jsme?
Odkud přicházíme?
Kam jdeme?

Včera už jsem zase dostal e-mail s otázkou, jak se vlastně správně jmenuju. Moje jméno. Je zřejmě několik lidí, kteří se domnívají, že jde o pseudonym, který jsem si zvolil, abych byl zajímavý. Abych byl patřičný (dřevo), abych mohl mít Patřičnou čítanku, Patřičné povídky apod.

Fejeton o dřevěném obrazu.

Jako e-kniha vyšla teď, v rouškovém čase, abyste si mohli zpříjemnit případnou karanténu. Abyste se přes chřipky a krize mohli do budoucna těšit! Na co? Na báječné příběhy a knihy, co v Čítance najdete a budete si je chtít přečíst.