Kniha je souborem Bretonových esejů a příležitostných
textů z let 1936–1952. Shrnuje zralá léta surrealismu a je
historickým dokumentem vývoje avantgardního hnutí
tváří v tvář hrozbám a proměnám světa v období kolem
druhé světové války. Navíc českému čtenáři přináší dosud neznámý klíč k vývoji Bretonova poválečného myšlení. Autor v tomto souboru opětovně potvrzuje roli imaginace jako klíčové vlastnosti člověka a světa jako celku,
která je zárukou jeho pozvednutí z propasti 20. století.
Zdroje této imaginace, jež protéká jako podzemní voda
celými lidskými dějinami, Breton sleduje nejen v dílech
příslušníků klasické avantgardy, ale rovněž v proudu tradičního myšlení a hermetismu.