Když kolem řádí malomocenství ducha, vyléčí nás jen soucitné srdce…

S nadcházejícím podzimem L. P. 1139 hostí město Shrewsbury na pomezí Anglie a Walesu slavnou svatbu. Panovačný lord Huon de Domville si má brát krotkou lady Ivetu de Massard – a jsou to divné vdavky. Ani Cadfaelovi cestou do špitálu sv. Jiljí za tamními nevyléčitelně nemocnými neujde, že ženich je už notně odkvetlý, kdežto nevěsta sotva dospělá, ovšem s tučným dědictvím po nejudatnějším křižákovi. Když je pak ve svatební ráno Huon nalezen zavražděn v lese, hlavním podezřelým se stává jeho panoš, který si na Ivetu nepokrytě myslel a od sňatku ji odrazoval. Je zajat, ale podaří se mu uprchnout, a vyšetřování se ocitá ve slepé uličce. Ještě že Cadfael seřadí indicie tak, aby mladíka viny zprostil a aby to pochopili i zbrklý šerif a velmožova družina. Z tváře mrtvého lorda na pasece je přece zřejmé, že ránu zasadila ruka s prstenem, a taky je záhodno se ptát, proč má do čapky vetknuty modré kvítky. A co víc: všiml si někdo, že ve špitále přibyl chovanec a že mezi chorými vyčnívá lazar s nebetyčnou autoritou?

Cadfael luští pátý případ, v němž boláky bližním způsobila tupá chamtivost. A je na něm, aby zohlednil, že i on kdysi čelil osudu v brnění křižáka.