Hluboce reflexivní prózy s existenciálním a společensko-kritickým přesahem.




Jedenáct povídek, jedenáct momentů, kdy se čas zastaví – nebo zlomí. Hrdinové těchto textů se potýkají s vyčerpáním, tichem i vlastním stínem: v zahradnictví, na běžecké stezce, uprostřed mikulovské zimy nebo v blízkosti jaderné elektrárny. Kulminace léta znamená vrchol – ale i přechod, pád, smíření. Sbírka citlivě propojuje syrový realismus s vnitřní lyrikou, absurditu s jemnou groteskou. Každá povídka je tu jako průzračný řez místem, stavem, vztahem – bez patosu, ale s hlubokým porozuměním.