Titul nového románu Ondřeje Štindla obsahuje sdělení, jež je přímočaré a jasné jen zdánlivě. Kdo a komu tohle sděluje? Kdo s kým něco sdílí? Kdo a komu něco předává? Je to dar, nebo břemeno? Hlavní postava knihy Luky, mladík z dnešní Prahy, se od těch otázek dostává až k ptaní se po tom
nejzákladnějším. Co jsem zač? Kde jsou moje skutečné kořeny? Co jsem v minulosti ztratil a o můžu v současnosti získat? Co zmůže moje vůle proti dědictví po předcích, třeba neznámých a plánům mých nejbližších? Odkud kam sahá takzvaná pravdivá realita a kde začíná faleš sociálních sítí
a podvod – na okolí i na sobě samém? Je snazší režírovat vlastní život, nebo přijmout roli ve smyšleném virtuálním dramatu?
A co se stane, když se tyhle dva světy a dvě identity potkají a protnou? Jak jsme už zvyklí z předchozích autorových próz, výsostně existenciální otázky zde nejsou kladeny a otevírány okázale „těžkotonážní“ formou. Naopak: čtenáře čeká rafinovaně gradovaný příběh, který ho nenechá vydechnout a v němž se prolínají groteska, smutek, touha, sarkasmus, zoufalství i tlumená naděje, všechno, co k tomuto typu tázaní a často marného hledání odpovědí neoddělitelně patří.