Ona a on, oba velmi mladí. Varšava. Léto. Rok tisíc devět set devadesát něco. Vzduch je hustý jako pudink a slova „láska“ a „touha“ splývají v jedno. Nejde o sex a prchavé potěšení, ale o nejistotu a očekávání. On po ní horečně touží, ona ho ráda škádlí… Slast je milostná píseň o vášni a přitažlivosti tak silné, že překračuje hranice času i prostoru a vytváří své vlastní verze reality. Marta Dzido nepatetickým jazykem evokuje tělesnost i fyzický prožitek lásky způsobem, který nemá v českém kontextu obdoby.