Neurovědec Adrian Owen učinil se svým týmem převratný objev. Prokázal, že vážně poškozený mozek některých nehybných a nereagujících pacientů vykazuje při snímkování funkční magnetickou rezonancí zřetelnou aktivitu. Statisticky se to týká téměř každého pátého pacienta ve vegetativním stavu. Objev vědci poprvé publikovali v časopisu Science. Soumračný svět vědomí těchto pacientů – kdesi mezi životem a smrtí – nazval Owen „šerá zóna“.
Lidé, kteří tuto soumračnou zónu obývají, jsou často považováni za nenávratně ztracené – soudí se, že nevnímají a nemají povědomí o vlastním já. Šokujícím objevem je, že tomu tak není: jejich neporušené vědomí ve skutečnosti zůstává uvězněné hluboko uvnitř zdevastovaného těla a zničeného mozku. Tito lidé slyší všechno kolem sebe, jsou schopni vnímat a pamatovat si, pociťují emoce, hlavou se jim honí myšlenky, cítí radost i bolest – jako my ostatní. Nejsou ani doopravdy živí, ani doopravdy mrtví. Mlčky přežívají v „šeré zóně“. Zásluhou Owenovy průkopnické metody nyní můžeme s těmito jedinci (tedy nejen s těmi, kteří trpí tzv. syndromem uzamčení jako postava z knihy a filmu Skafandr a motýl) komunikovat – můžeme na ně mluvit – a oni s potěšením reagují prostřednictvím svého mozku.