Předávat něco tak cenného, jako jsou vzpomínky na domov a vše, co s tímto pro nás milovaným místem souviselo, je jeden z důvodů, proč psát obecní kroniku. Místo, kde jsme vyrostli, kde žijeme, je naším domovem až teprve tehdy, když ho důvěrně známe. Je to naše dědictví po předcích, které udržujeme, hýčkáme, rozmnožujeme a předáváme další generaci. Abychom si měli co předávat, je třeba vnímat – vidět a naslouchat. Naslouchat vyprávění starších, zajímat se o minulost, ptát se, ale i zaznamenávat současnost. Vždyť i cizinec, který přichází, se cítí lépe, pokud o tom pro něj neznámém místě předem něco ví. Abychom nebyli cizinci ve svém vlastním domě, potažmo v obci, zachovejme co možná nejvíce z toho, jak žili naši předkové. Možná nás život zanese daleko od domova, ale pro štěstí návratů a krásných shledání – zachovejme paměť na domov a život v něm. Obec Ješetice (okres Benešov) se může pochlubit pečlivě psanými pamětními knihami, na jejichž obsahu se v letech 1929 – 1940 podíleli tři kronikáři: Antonín Šavrda, František Koreš a Jan Heráň. Jejich nástupkyní a pokračovatelkou ve vedení obecní kroniky je Jana Špačková, která ručně psané a vzhledem k velkému záběru regionální historie Voticka, Mladovožicka a Sedlecko-Prčicka historicky cenné pamětní knihy, připravila k vydání.