Karol Wojtyła je ve dvanácti letech mladík, kterému se zdánlivě vše daří. Jeho život však není snadný. Velice ho poznamenala předčasná smrt matky, ztrácí také staršího bratra, kterého měl moc rád. A další dramatické události následují. I když ho zřejmě čekala skvělá herecká kariéra, hrůzy války ho brzy přivedou k hlubšímu přemýšlení o životě a posléze ke zcela jinému povolání. Když začíná působit jako kněz v totalitním Polsku, kdo by si pomyslel, že jednoho dne se stane prvním slovanským papežem, a to v době dramatických výzev konce 20. století. Po přečtení evangelia si bere Karol slovo: „Apoštol Petr byl zaveden do Říma, aby zde svědčil o Boží pravdě. Možná, že se tomuto galilejskému rybáři vůbec nechtělo opustit svou zemi,“ dodává se šibalským úsměvem. „Možná by byl rád zůstal na březích jezera u své lodi a u svých sítí. Byl ale poslušný a šel, až nakonec pro svou víru položil život. Dnes máte nového papeže... a možná také on chtěl zůstat jinde. A přesto je tu, v Římě, nervózní a vědomý si své nehodnosti, ale také připravený položit život na svědectví.“ Papež se na chvíli odmlčí a pak pokračuje modlitbou: „Kriste, učiň ze mne svého služebníka. Učiň ze mne služebníka svých služebníků.“ (ukázka)