Monografie představuje život a dílo tohoto nejvýznamnějšího regionálního malíře doby pozdního baroka. Eliáš Dollhopf (1703–1773), freskař, malíř oltářních obrazů, portrétista a štafíř, se po více jak čtyři desetiletí svého plodného života podílel na výtvarné podobě desítek kostelů a svatyň v Karlovarském, Plzeňském a Ústeckém kraji. Usadil se v Horním Slavkově, kde si postupem času vybudoval oblíbenou malířskou dílnu. Jeho životním dílem se stala fresková výzdoba kostela Zvěstování Panně Marii v klášteře premonstrátů v Teplé, kam dodal i několik pozoruhodných pláten inspirovaných mimo jiné Rubensem. Podílel se rovněž na výzdobě kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Maří Magdaleny v Chlumu Svaté Maří. Pro galerii tamních proboštů namaloval roku 1740 vynikající portrét Julia Franze Pelleta de Hundt, cenný také průhledem do tehdejšího interiéru chlumského kostela. K mimořádně zajímavému dílu náleží také trojice antependií z Lokte, z nichž zaujme svou barokní sugestivností zejména antependium s motivem Posledního soudu, inspirované dobově oblíbenou moralistickou literaturou, zejména pak Věčným pekelným žalářem Giovanni Battisty Manniho a Arcišelmou Jidáš kazatele Abrahama a Santa Clara. Eliáš Dollhopf, dlouholetý purkmistr města Horního Slavkova, zemřel v roce 1773. Zanechal po sobě rozsáhlé a pozoruhodné dílo, dokládající významným způsobem lokální výtvarnou i kulturní úroveň doby pozdního baroka. Kniha vychází 310 let od umělcova narození a 240 let od jeho úmrtí.