Pravidla českého pravopisu , jedna z nejdůležitějších jazykových příruček pro širokou veřejnost, přinášejí úpravy zásad týkajících se především psaní velkých písmen, psaní s a z, označování délky (kvantity) samohlásek, psaní složených přídavných jmen a částečně též interpunkce.

Ústřední část je pojata jako pravopisný slovník. Výběr hesel se řídí především potřebami pravopisnými, proto jsou do něho zařazena zejména slova, která obsahují jevy pravopisně obtížné. Slovník obsahuje mnoho nových výrazů, zvláště odborné názvy šíře užívané.
Ve snaze podat ucelenější obraz též o rodných, antických a zeměpisných jménech a poskytnout podrobnější informace o jejich skloňování a výslovnosti jsou tato jména zpracována do samostatných částí (Seznam rodných jmen, Seznam antických jmen, Seznam zeměpisných jmen).
Zřetel k současným jazykovým kontaktům češtiny s jinými jazyky se projevuje v rozšíření části věnované přepisu slov z cizích jazyků do češtiny, tzv. přídavku (Pravidla přepisu slov z cizích jazyků do češtiny), a to zejména o transkripci z jazyků užívajících znakového písma.
V závěru publikace je zařazen Dodatek Ministerstva školství , mládeže a tělovýchovy České republiky.