V sérii analýz a rekonstrukcí klíčových počinů Divadla (Husa) na provázku jistě nelze pominout inscenace režisérky Evy Tálské. Vzhledem k tomu, že se její tvorba rozvíjí v několika vzájemně propojených liniích, opřených v různé míře o montáže z poezie, dramatizace prózy, varianty lidového a kočovného divadla, není možné ji prostě zachytit v celku nebo vybrat jediný reprezentativní režijní počin. Autor se zatím rozhodl zaměřit pozornost na Příběhy dlouhého nosu (premiéra 12. února 1982), které společně s inscenacemi Šibeniční písně a Alenka v říši divů za zrcadlem představují ucelenou dramaturgickou skupinu inspirovanou nonsensovou literaturou. Publikaci doplňuje DVD.