Škola. Pro někoho místo, kam už nikdy nechce ani vstoupit. Pro jiné prostor k rozvíjení vlastních dovedností. A pro další území, na němž mohou vládnout zdánlivě neomezenou mocí. Zkrátka škola může být jak chrámem vzdělání, tak i nelítostným bojištěm. Jak to máte vy?
Ve světě kolem nás se často dějí věci, kterým nechceme uvěřit. Mnohdy se pro ně najde jednoduché vysvětlení, jindy nepřijdeme na žádné. I tak se ale někdy stane, že musíme svést souboj s tajemnem, protože nikdo jiný to za nás neudělá.
Kdo by čekal, že v pizzerii na něj kromě případných střevních potíží může čekat mnohem hmatatelnější nebezpečí? Koho by napadlo, že se v dávno opuštěném místě může skrývat smrt, navíc z rukou postav určených původně k pobavení dětské klientely? Zákony hororu jsou však neúprosné.
Jezdívám kolem věznice téměř denně. A popravdě jsem ani jednou nezatoužil podívat se dovnitř. Ale dovedu si představit, že některé čtenáře takové prostředí zajímat může. Ne snad proto, aby se stali aktivními účastníky života za mřížemi, ale z prosté zvědavosti. Teď tu příležitost mají.
Ze všech lékařských ordinací patří ty zubařské zcela jistě pro mnohé pacienty mezi nejméně oblíbené. Často jsou spojovány s bolestí. Jenže, při správné péči a prevenci se i z návštěvy zubaře může stát, když ne přímo příjemný, tak alespoň snesitelný zážitek. Zvlášť, když se pod rouškou skrývá milá dívčí tvář.
Nejdramatičtější příběhy píše sám život. Někdy jde o události, nad nimiž zůstává rozum stát, a i sebenadanější spisovatel jen žasne, že ho nebo ji nic takového ani nenapadlo. Naneštěstí to platí i pro ty nejkrutější zločiny, které se navíc odehrávají jen kousek od našich dveří.
Že se zločin objevuje v lidské společnosti od jejích nejzazších počátků, asi není třeba příliš zdůrazňovat. Civilizace s sebou kromě jiných výdobytků přinesla i institut policie a soudnictví. Takže některé trestné činy se přeci jen potrestání dočkají.
Práce se sériovými vrahy v detenčním zařízení určitě není žádný med. Zvlášť, když se v takovém ústavu někdo rozhodne, že by mohl rychle zbohatnout třeba tak, že těhotné matce vyřízne plod z těla, aniž by se staral o následky. Dá se vůbec takové dítě ještě zachránit?
Na své mládí často pohlížíme jako na čas her a malin nezralých. Vrátíme-li se po letech do míst, kde jsme prožili své první lásky i zklamání, nezřídka cítíme hřejivý proud nostalgie. Někdy se ale minulost rozhodne vystrčit doslova vražedné růžky. A pak nezůstane kámen na kameni.
Už se vám někdy stalo, že jste byli za svůj dobře míněný čin po zásluze potrestáni? Ocitli jste už někdy ve společnosti pravých sociopatů? A do třetice: hýčkali jste si touhu po pomstě dlouhé roky, než přišel ten pravý čas na odplatu?
