Nejen na to musí přijít bratislavská mordparta pod vedením kapitána Petra Ledeckého. Zatímco před rokem byl pro mne Krkavčí soud z pera slovenského autora píšícího pod pseudonymem Václav Neuer zjevením a náhodným objevem, po druhé knize s názvem Vražda s přidanou hodnotou už jsem šla záměrně. Navíc se v České televizi objevil slovenský seriál Neuer točený právě podle těchto knih (kterých je v originále již jedenáct), a tak jsem mohla porovnat knihy i s televizním zpracováním.

A ani druhý díl mě nezklamal. Autor si drží vysokou laťku co do zápletky, tak i psychologie postav a způsobu vyprávění. Kapitán Ledecký a jeho kolegové sice nejsou takoví „vtipálkové“ jako Richard Kraus a jeho parta z románů Dominika Dána, ale přesto jsou to vesměs sympaťáci, kterým jde o jedno: vyřešit případ a pachatele dostat za mříže.

Pátrání se zpočátku jeví beznadějně – jak najít člověka, který je pravděpodobně mrtvý, když nevíte, jestli a kdy vůbec zemřel, s kým se před svým zmizením setkal a kde se pohyboval? A když se objeví skutečná mrtvola upálená v kradeném automobilu, dostane samozřejmě přednost. Jenže časem to vypadá, že oba případy, pohřešovaného i zavražděného, spolu souvisí.

Docela jsem byla překvapená, jak moc přesně knihy do televizní podoby jejich tvůrci převedli. Při četbě se mi postupně vybavovaly natočené scény, které věrně kopírovaly mnou právě čtené. I když něco navíc přece jen kniha má: velké množství niterných úvah i obyčejných chvilek z běžného života protagonistů.

Knihy si kupoval často. Rád studoval jejich přebaly, čichal k nim a dokázal ocenit i jejich grafické provedení. Katastrofickým vizím, že knižní trh nakonec úplně zanikne kvůli internetu, nevěřil. Nevěřil, že něco tak dokonalého, jako je kniha, by se dalo čímkoliv nahradit. (str. 175)

Na druhou stranu – obraz nedává prostor fantazii. U Krkavčího soudu jsem si mohla hlavní postavy příběhu představovat po svém jen na základě autorových popisů, převod na plátno mě této možnosti zbavil. Už navždy budu mít Petra Ledeckého spojeného s Marianem Meizgou, Machráka s Markem Igondou a mladého Korce se sympaťákem Ladislavem Bédim. I když, zrovna toto mi nijak nevadí a moc ráda si přečtu i další knihy, které nakladatelství Noxi v českém překladu vydá.

„Inspekci budu řešit, až na to přijde. Jak říkají naši američtí kolegové: Nakonec je vždycky lepší, když tě jich dvanáct soudí, než šest nese.“ (str. 224)

Pokud jste knihy Václava Neuera, vlastním jménem Václava Kincla, ještě stále nezaregistrovali a televizní podání vás minulo, ale máte rádi detektivní případy, kterým nechybí napětí, charakterní hrdinové mající i slabé stránky, pak opravdu zvažte, zda si knihu Krkavčí soud či Vraždu s přidanou hodnotou nepořídit. Podle mne totiž rozhodně stojí za přečtení. Tím víc, že jsou obě inspirované skutečnými případy.

Související knihy

Neuer, Václav

Noxi, 2026