Po ne úplně krátkém letu držím nakonec jeden výtisk v ruce. Nepřehnal jsem to s titulem? Vymyslel jsem ho před pár lety. Ten nespisovný brácha měl naznačovat, že se dívám na dávnou historii s nadhledem a občas by to mohla být i legrace. Jen aby té legrace nebylo moc. S historií je třeba zacházet s respektem, blbosti si můžu vymýšlet teprve tam, kde ani historici toho moc nevědí, případně se mezi sebou přou, co který archeologický nález znamená. Jestliže se říká, že dva právníci mají tři právní názory, něco podobného se dá říct bez velkého přehánění i o historicích.
No jo, ale koho zajímá Velká Morava? Samozřejmě bych rád, aby knihu lidé četli. Nemusí ji zrovna kupovat pro celou rozšířenou rodinu, můžou si ji i půjčit v knihovně. Jenže znovu: Koho zajímá Velká Morava? Syn Adam na mě hledí se soucitem a trpělivě se mi snaží vysvětlit, že sice pátého července lidé volno uvítají, ale jinak jim může být celá Velká Morava ukradená. Možná ještě tak na jižní Moravě, řekněme po Blansko, s přimhouřenýma očima můžeme ještě přibrat Letovice, ale dál už to bude slabší. Svitavy sice pořád leží na Moravě, ale spadají pod Pardubický kraj a předtím dlouhé roky pod Východočeský kraji, to se musí nějak projevit. Zvlášť když nepíšeme hlaholicí a ani pravoslavná církev není u nás ve středu zájmu. Jsou dokonce i tací, kteří tvrdí, že je to moc dobře, že zde mise Konstantina a Metoděje neuspěla, to bychom to pak tady měli o dost jiné. Něco na tom snad i je, i když se občas nemůžu zbavit dojmu, že byzantské manýry jsou v našich končinách stále neodmyslitelnou součástí života.
Takže čtení. Žádný křest, nebudeme polívat knihu šampusem. Do výlohy plakát, aby lidé o akci věděli, čtení v prvním patře. Kde jsem sebral to první patro, když se čte v patře druhém? Nejsem u Barviče zdaleka poprvé, ale snad těch chyb nebude víc. Posluchači si cestu do druhého patra našli, při čtení se mi daří moc nekašlat, a když už je to k neudržení, zachrání mě Jirka Plocek – vytáhne mandolínu a vysvobodí mě. Přečetl jsem, co jsem chtěl, a tak teď honem domů sbalit se do Egypta, ale o tom až příště.

Vladislav Dolník

Autor chodil do školy dost dlouho na to, aby mu nikdo nemohl říkat lžidoktor. Kus svého života věnoval zkoumání věcí, které normálním lidem neříkají vůbec nic a hrstce zasvěcenců jen o málo víc než samotný název. Vždycky ho zajímala historie, nikdy ji však soustavně nestudoval. V mládí závodně šermoval šavlí, na stará kolena přešel na veteránský kord. Po řadu let hrál amatérsky divadlo. Napsal divadelní hru Vlak v 11.26 (premiéra 1981, divadlo Cylindr), kterou tehdejší úřední schvalovatelé označili za protisocialistickou, a knihy Nevykládej mi pohádky! (2022) a Vítej u nás, Metude! (2023), v tisku je Kde máš bráchu, Metude? (2025). Pobývá střídavě v Brně a v Kalifornii.

Související knihy

Dolník, Vladislav

Jonathan Livingston, 2022

Dolník, Vladislav

Jonathan Livingston, 2023