Čtení ke kávě: Hele, parník! (Daniela Krolupperová)

Hele, parník!

30.9.2025 Daniela Krolupperová Bez komentáře

Minipovídka o komunikaci. Nenápadný předskokan detektivního románu pro dospělé, který by měl vyjít v příštím roce.

Uvaděčka mu věnovala bystrý pohled. Zazářil z její povadlé tváře jako malá stolní lampička z černočerné tmy. Potom stárnoucí dáma cvakla kapesní baterkou, znělo to jako hladové zoubky ještěřího mláděte, a on poslušně následoval poskakující kužel žlutého světla.
Když se nesmál víc jak půl druhé hodiny, objevily se na plátně titulky, obecenstvo se zvedlo a rozmručelo. Slilo se do amorfního tvaru a líně vzlínalo k východu. Rozevřená dvoukřídlá ramena vchodových dveří chrlila mžourající dav ven na ulici jako zahořklá ústa jedovatý monolog.
Došel domů a uvařil si rýži. V návodu stálo, že příprava nepotrvá déle než deset minut, a sáček měl pravdu. Když jedl, začal zvonit telefon. Pomyslel si, že to nejspíš bude Kateřina, a vyzvánění ignoroval. Jakmile dojedl, rozzvonil se telefon podruhé. Napadalo ho, co když to není Kateřina, a zdvihl sluchátko. Z něj vytryskl usoužený skřípající hlásek a počal vydírat. Vytanul před ním obraz jejích bolavých velkých očí usazených v bledém pohublém obličeji jako dvě šedé hebké pružné kočky na odřeném otomanu. Zmateně těkaly. Jako by nevěděly, jak z té drobné, tak výrazné tváře uniknout.
Položil sluchátko na stůl a odešel do koupelny. Když se vrátil do pokoje, ještě mluvila.
Otevřel okno. Závan teplého větru mu osahával obličej vlezlými prsty a výsměšně se dotkl i vysokého čela. Hrábl mu do řídnoucích vlasů a poté prsty spolklo dusno. Když ve sluchátku konečně cvaklo, zavěsil.
Jeho zteřelou mysl brzy lapil spánek.
Probudil se otupělý a vyčerpaný. S odporem pozoroval neúprosný pohyb ručiček na budíku a ještě chvíli po sobě nechal lézt ten pocit, tu únavu, tu jednotvárnost.

Když večer ohříval zbytek rýže, zazvonila. Vyhlédl z okna. Na prázdné a pusté ulici vedle řady zaparkovaných aut vypadala její malá postava žalostně opuštěně. Usoudil, že méně povyku způsobí, když jí otevře. A zase se všechno opakovalo.
Ráno za ní zamkl. Pocit vítězství, kterým sálala ještě u snídaně v jeho miniaturní kuchyni, z ní na chodbě pomalu vyprchával. Druhý den nepřišla. Byl to jenom trochu jiný druh nudy.

Daniela Krolupperová

Autorka píše knihy nejrůznějších žánrů pro děti všech věkových kategorií a mnohé z jejích titulů získaly ocenění. Od ukončení studia pracuje ve svobodném povolání jako překladatelka a tlumočnice ze severských jazyků. Její první knihy směřovaly k populárně-naučné literatuře (Proč mluvíme česky, Viropis), ale beletristické příběhy na sebe nenechaly dlouho čekat. Pro menší děti jsou to např. Sedmilhář Josífek, Policejní křeček, Kouzelná aktovka, trilogie o Bubáčkovi či Atlas strašidel. Pro starší čtenáře Společenstvo klíčníků, Zločin na Starém Městě pražském a další.