Příkladem může být hlavní hrdinka románu Kluk jako z pohádky, který napsala Cara Stout. Autorka žije v Salt Lake City v Utahu a kromě psaní se ráda věnuje i digitálnímu umění, vaření a sledování oblíbených seriálů. Příběhy miluje už od dětství – jako malá holka je vymýšlela pro své panenky. Skutečnou kariéru spisovatelky zahájila právě románem Kluk jako z pohádky – prvním dílem série Jako z pohádky. Vypráví o šestnáctileté studentce střední školy, která tráví letní prázdniny na zajímavém místě…

Imogen během posledních sedmi měsíců vystřídala bezpočet brigád. Nikde nevydržela déle jak pár dnů: někdy skončila sama, jindy ji vyhodili. Mnozí by podobnou situaci vnímali jako své selhání, ale Imogen tvrdí, že zkrátka chce nasbírat zkušenosti. A zjistit, co ji baví. Protože se blíží letní prázdniny, rodiče požadují, aby si konečně našla místo, kde pár týdnů vydrží. Proto vyslechne prosbu své nejlepší kamarádky Divyi a nastoupí do zábavního parku Pohádková zahrada. Shodou náhod jde o Imogenino nejoblíbenější místo na světě – tak moc si ho při návštěvách v dětství zamilovala! Což představuje motivaci si brigádu udržet… A také chce své kamarádce pomoci, proto své povinnosti spojí s tajnou misí: o majiteli zábavního parku kolují zvěsti, že není tak poctivý, jak se zdá… Vždy přispíval na některou z charitativních organizací, jenže to vypadá, že aktuálně zvolená organizace je pouze fiktivní. Pokud by se tyto domněnky potvrdily, mohla by Divya o všem napsat článek.

Chci příběh tak silný, že okamžitě vyšachuje veškerou konkurenci, což znamená, že do parku potřebuju nasadit někoho, kdo mi bude nosit skutečnou zákulisní špínu. (str. 18)

Na rozdíl od Imogen má Divya o své budoucnosti jasno: sní o kariéře investigativní reportérky a příští rok chce začít na vysoké škole studovat žurnalistiku. Takže by se jí hodilo mít v portfoliu článek se skandálním odhalením. Navíc by díky němu mohla získat finanční odměnu v rámci soutěže na letní stáži, které se právě účastní. Vyhrané peníze by pak dala rodičům, aby s nimi zaplatili dluh a nepřišli o rodinnou restauraci.

Nemůžu připustit, aby ztratili všechno, na co se tak nadřeli. (str. 18)

Po přečtení několika prvních stránek jsem si říkala, že Imogen bude jen další rozmazlená holka, která bez větší snahy nakonec získá vše, co si zamane. Jsem ráda, že jsem se spletla! Postupně se ukazuje, že Imogen má srdce na správném místě – pro své milované udělá vše, co může. Třeba se klidně bude celé léto v zábavním parku převlékat za princeznu, nenápadně zpovídat zaměstnance a sledovat, co se kde děje!

Už jen to, že teď spoléhá Divya na mě, do našeho kamarádství vnáší změnu. Jenže já jí to prostě dlužím už jen za to, kolikrát mě zachránila ona. Hřeje mě u srdce, že jí to tentokrát můžu vrátit. (str. 21)

Tímto způsobem Cara Stout do svého vyprávění zakomponovala detektivní zápletku. Bavilo mě sledovat Imogen, která se během směn v zábavním parku snaží být neustále ve střehu. A s napětím jsem čekala, zda se jí během tajné mise skutečně podaří odhalit něco, co by veřejnosti vyrazilo dech a o čem by Divya mohla napsat. Ovšem nemyslete si, že její špionáž probíhá bez problémů – Imogen totiž patří k lidem, kteří se nechají snadno rozptýlit! Třeba synem majitelů zábavního parku – šestnáctiletým Tristianem, který se po jejím boku objevuje jako princ…

Ze svého pobytu vytěžím, co jen bude možné. (str. 40)

Líbil se mi kontrast mezi hlavními postavami – Imogen a Tristianem. Imogen Pohádkovou zahradu miluje a brigáda na tomto místě pro ni představuje splněný sen. Tristian měl naopak úplně jiné představy o tom, co bude dělat v létě – tentokrát neměl pomáhat v rodinném podniku… Pociťuje tedy zklamání a těžko se vyrovnává se zmařenými plány.

Tenhle park je náš domov – vždycky byl a vždycky bude. Není to kruté monstrum, které ti brání plnit si sny. (str. 29–30)

Zaujal mě námět příběhu – ještě jsem nečetla knihu, jejíž děj by se odehrával v zábavním parku. S radostí jsem nahlédla do zákulisí a zjišťovala, jak vše funguje. Chvílemi jsem si skutečně připadala jako v pohádce – autorce se podařilo vytvořit příjemnou atmosféru. A samozřejmě nechybí ani romantická linka: šestnáctiletí hlavní hodinové zažívají první milníky spojené s láskou a řeší další problémy jako běžní teenageři.

Vyprávění na mě působilo promyšleně – autorka nezapomíná zodpovídat různé otázky, o kterých se domnívá, že by čtenáře mohly napadnout. Mně třeba vrtalo hlavou, proč by se Imogen chtěla podílet na ohrožení místa, které má od dětství tolik ráda? V tomto případě nabízí Cara Stout postupně hned několik vysvětlení. Takže oceňuji, že se autorka snaží, aby v jejím příběhu nezůstaly žádné nejasnosti.

Ačkoli román cílí na dospívající, má potenciál oslovit i starší čtenáře. Já si i v dospělosti ráda přečtu pohádkově laděné vyprávění s dobrým koncem. A přesně taková kniha Kluk jako z pohádky je.

Související knihy

Stout, Cara

Yoli, 2025