Michaela Kůželová: Francouzští komunisté a Polsko v roce 1956

5. Francouzská komunistická strana v očích lidového Polska
„A Martina pustí, celá Francie bude za něho bojovat. A až se o tom všem doví Thorez… a o tom, že se milujeme a že jsme se nedávno vzali… viď, že se to doví? – Doví. – Och, kdyby věděl…, kdyby věděl…“,1 praví francouzská dívka – komunistka v divadelní hře Vlak do Marseille od polského spisovatele Krzysztofa Gruszczyńského.2 Literatura byla totiž vedle tisku jedním z prostředků, který v polském prostředí pomáhal utvářet obraz francouzského komunisty i Francouzské komunistické strany – obraz, který se projevoval také ve vztazích mezi oběma stranami. A zatímco v literatuře lze nalézt spíše déle trvající stereotypy Francouze – komunisty, polský tisk v roce 1956 přinášel obraz aktuálního dění v PCF. Kromě polského tisku však existoval ještě jiný obraz PCF v roce 1956, a ten měla k dispozici polská ambasáda v Paříži.
5.1 Heroický boj francouzských komunistů
Francouzská komunistická strana byla v propagandě lidového Polska vykreslena jako ta, která příkladně svádí hrdinský boj v podmínkách kapitalismu a v souvislosti s tím byla i Francie v Polské lidové republice také nejčastěji zmiňovanou západní zemí.3 Byly vyzdvihovány „správné“ postoje strany vůči nejen čistě francouzským záležitostem (kritika války v Indočíně a francouzské koloniální politiky, vystupování proti německému militarismu), které tak z Francie činily nejednoznačného spojence „imperialistického bloku“. Podle Antoni Kaziuka si již i západní „buržoazní“ tisk všiml, že „západní blok nemůže počítat s francouzskou armádou, když téměř každý čtvrtý voják složil spolu s Thorezem slib, že nikdy nepozvedne zbraň proti Sovětskému svazu“.4
Oceňována byla také minulost této strany, zejména její role ve francouzském odboji za druhé světové války. To vše se projevovalo nejen častou přítomností PCF jako tématu na stránkách polského tisku, ale i tím, jak se francouzští komunisté ztvárňovali v dílech polských umělců. Francouzským komunistickým prostředím byli inspirováni zejména polští autoři divadelních her. Například Krzysztof Gruszczyński napsal již zmíněnou hru Vlak do Marseille (Pociąg do Marsylii), která se na začátku 50. let hrála hned v několika polských divadlech. Děj hry se odehrává v „současné“ době v malém městě jižní Francie a jejím hlavním hrdinou je strojvůdce – komunista, držitel Válečného kříže za svou odbojovou činnost, který odmítá převézt…

1 Krzysztof Gruszczyński, Vlak do Marseille. Hra o třech dějstvích (Praha: Československé divadelní a literární jednatelství, 1953), 57.
2 Krzysztof Gruszczyński (1926−1992), polský dramatik, básník a scénárista. V roce 1956 člen redakce Po prostu.
3 Krzysztof Pomian, „La persistance des stéréotypes“, in La France & La Pologne. Au-delà des stéréotypes, eds. Maria Delaperrière, Joanna Doberszyc a Bruno Drweski (Paris: Institut d’études slaves, 2004), 21.
4 Antoni Kaziuk, „Francuskie rozdroża“, Nowe Drogi, č. 1 (79) (leden 1956): 34.

Knihu Francouzští komunisté a Polsko v roce 1956 vydalo nakladatelství Dokořán ve spolupráci s UK FSV.

Další informace o knize najdete zde

Související knihy

Kůželová, Michaela

Dokořán, 2012