O smyslu středověkých symbolů

dejiny_symbolu
Co ve středověku symbolizovala levorukost? Proč ve starověkém Římě byl hon na jelena dobrý akorát tak pro venkovany, zatímco o několik staletí později si jej pro sebe vyhrazovali urození? Odpovědi přináší nová kniha francouzského medievalisty.

Autorem knihy Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu, kterou vydalo na konci roku 2018 nakladatelství Argo v edici Každodenní život, je francouzský historik Michel Pastoureau. Doménou tohoto významného odborníka jsou symboly. V českém překladu již vyšly jeho monografie o symbolice zvířat (Medvěd: Dějiny padlého krále) a o významu modré barvy napříč historií (Modrá: Dějiny jedné barvy).

Titul Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu je souborem Pastoureauových statí, které jsou průřezem jeho odborné činnosti. Jednotlivé texty (celkem jich je v knize obsaženo sedmnáct) jsou seskupeny do tematických celků, které mají společné téma v problematice vnímání symbolů středověkým člověkem. Autor se zabývá například symbolikou rostlin, zvířat anebo postavení a činů člověka.

Pastoureauův rozbor však není pouhým výčtem symbolů a jejich interpretací, snaží se modernímu čtenáři přiblížit mentalitu a imaginaci středověkého člověka, která je pro nás leckdy pouze obtížně představitelná. Předměty a dění spojované se středověkým obdobím totiž mohly v časovém kontinuu pozbýt svého původního významu, je tedy obtížné dopátrat se způsobu, jakým je středověcí lidé původně vykládali. Autor v tomto kontextu varuje historiky před vyhrocenou projekcí současných znalostí a koncepcí do minulosti.

Například v části, v níž se autor zabývá symbolikou rostlin, pojednává o magické síle dřeva, které bylo vnímáno jako živá hmota. Sochy ze dřeva tak nabývaly pro středověkého člověka lidských vlastností. V jiném oddíle se Pastoureau zabývá vnímáním barev ve středověku. Zde konstatuje, že takové poznání je ztěžováno skutečností, že málokdy se nám dochovaly středověké barvy tak, jak vypadaly v době svého vzniku (středověké malby vybledly či byly přemalovány, omítky středověkých chrámů zešedly, …). Matoucí může být rovněž skutečnost, že středověké obrazy nemusely nutně zobrazovat skutečnost. Kupříkladu použití červených oděvů nemusí znamenat, že se v té době nosila červená, ale může jít pouze o symboliku – červená je zvolena s ohledem na ostatní barvy na obraze. Názvy barev ve středověkých listinách zase mohou odkazovat na politický, sociální či jiný status konkrétní osoby.

V pojednání o symbolice středověku samozřejmě nesmí chybět kapitola o erbech (a štítech, pečetích apod.). Pro čtenáře, kteří si potrpí na klasickou literaturu, bude zajímavá kapitola, ve které autor analyzuje román Ivanhoe od Waltera Scotta z roku 1819, respektive jeho vliv na představy dobových čtenářů o období středověku.

Titul Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu jsou čtivou i zábavnou, a přitom velmi erudovanou knihou. Čtenáři se jeho prostřednictvím dostává výrazně jiného pohledu na středověk, než na jaký byl dosud zvyklý. Autor ukazuje středověkého člověka jako jedince s velmi odlišnou mentalitou a s jiným způsobem vnímání. Vzhledem k tomu, že jde o soubor statí, poskytuje autor mnoho prostoru pro další výzkum.

Knihu doporučuji především zájemcům o středověké dějiny západní Evropy, kteří si díky Pastoureauově výkladu výrazně rozšíří své vědomosti o středověké společnosti.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeDějiny symbolů v kultuře středověkého Západu

Pastoureau, Michel

Argo, 2018

Napsat komentář