Popisovat znovu to, co zná o Titanicu snad každý, neměl v úmyslu ani autor knihy Titanic – Nikdo nechtěl uvěřit, která vyšla nedávno v nakladatelství Epocha, ke smutnému kulatému výročí, kdy se tato původně prezentovaná „nepotopitelná“ loď srazila v Atlantiku s ledovcem a opustila tak při své panenské jízdě navždy náš svět. Václav Králíček se zabývá tématikou lodní historie již několik let, i když se soustředí převážně na válečné námořnictvo. Kromě toho je také malíř a grafik, vytvořil mnoho knižních obálek a stovky ilustrací pro knihy a časopisy. Tentokrát ale nahlédl do nitra tohoto zaoceánského parníku. Zapomeňte proto na chvíli na filmový snímek Jamese Camerona a vydejte se poznat Titanic z trochu jiného pohledu. Možná i potom pochopíte určité souvislosti, které vedly k jeho zkáze. Takové, které nejsou zahalené v roušce tajemství, ani postavené na výkladu přeživších cestujících a jejich pohledu. Ale takové, které vycházejí z reálných faktů…

Na knize zaujme především to, že se autor nesnaží žádným způsobem vychvalovat či obhajovat tuto gigantickou loď tehdejší doby. Naopak. Snaží se k tématu přistupovat objektivně. A aby tento fakt působil věrohodně, porovnává Titanic i s dalšími díly této kategorie, sleduje vývoj světového loďařství apod. V tom vidím například zásadní rozdíl oproti snímku J. Camerona, který musím proto opět zmínit, protože se jedná o dva dobře postavené protiklady. V něm se režisér soustředil především právě o chválu lodě a hlavně přidal do fenoménu Titanicu další a další omyly a mýty. Ale v tomto případě budiž. Snímek patří do zcela jiné kategorie než kniha Václava Králíčka, která nemá v úmyslu „sesbírat Oskary“, ale chce podat kvalitní výkon v žánru literatury faktu.

Je to velmi precizně zpracovaná encyklopedie popisující nejen Titanic. Dalo by se říci, že díky ní získáte dokonalý přehled o loďařství té doby a to do sebemenších detailů. Samozřejmě je větší důraz kladen na Titanic, ale i tak je publikace něčím objevným a zajímavým. A také poutavým pro obyčejné laiky, kteří znají historii týkající se této lodě nebo vůbec loďařského průmyslu, právě třeba jen z filmů.

Pravdou je, že nejsem odborník na zmíněnou tématiku, nicméně i tak nemám problém nevěřit či zpochybňovat slova autora. Každopádně mě nadchla objektivnost a nezaujatost zpracování.

Čtenář zde má možnost vyslechnout z úst autora určité skutečnosti, které se týkají nejen krásy Titanicu, kterou nepochybně oplýval, ale i jeho nedokonalosti a následné zkázy. Autor sleduje každou, i sebemenší drobnost a možná budete překvapeni, co všechno slavný Cameron dokázal v myslích lidí pozměnit svým zpracováním.

Nejde ale jen o loď. Potopení železného obra je sice obrovská finanční ztráta, na tehdejší dobu jistě neúnosná, ale co lidské životy, které se žádnou sumou peněz nedají nahradit? I těm se také Václav Králíček věnuje docela obšírně. Je smutné, že po většině cestujících z Titanicu zbyla jen čísla na formulářích. Nevěnuje se pouze těm bohatým, z první třídy, ale vrací se i k těm obyčejným – služebným, pracovníkům kotelny apod. Dává jim tvář i jméno a připomíná na jejich většinou nešťastných osudech tuto tragédii.

Vzhledem k tomu, že se Václav Králíček věnuje lodní historii, dokázal ve své knize úžasně vystihnout tehdejší svět z tohoto pohledu. Máte možnost sledovat vývoj nejen společnosti White Star Line od jejího založení až k vrcholu slávy. Cílem je, aby si čtenář utvořil představu o Titanicu, aby byl seznámen s jeho možnostmi, výkonem. Aby dokázal posoudit jeho schopnosti, které byly přeceňovány, a to nejlépe na příkladech v porovnání s dalšími loděmi. Autor sleduje i ekonomické a politické pozadí doby, ve které se Titanic rodil. Úspora a škrcení rozpočtů se na něm rovněž významně podepsalo. A nutno podotknout, že Titanic nebyl jediným. Například směšné dodržování vlastně absurdních a nesmyslných lodních zákonů, které byly zastaralé a s lodí o rozměrech Titanicu neměly mít vůbec nic společného. A to nemluvíme pouze o záchranných člunech, jejichž problematika je laikům asi známa nejvíce.

Publikace je navíc doplněna celou řadou fotografií a ilustrací, které pomáhají čtenářům k dotvoření obrázku o tom, jak například vypadal vnitřek Titanicu, ale stejně tak si vytvoří i náhled na další důležité věci, které do této části historie patří. Zajímavostí je, že autorem velmi podařeného obrazu potápějícího se Titanicu na přebalu knihy je právě Václav Králíček.

Kniha na mě zapůsobila velice silně. Možná bych si dovolila říci, že v určitých momentech jsem se cítila téměř podobně, jako při sledování stejnojmenného filmu. Jen s tím rozdílem, že mi u srdce nepíchalo kvůli brzy ukončené lásce dvou mladých lidí. Ale proto, že jsem se díky Václavu Králíčkovi dokázala ponořit pod hladinu oceánu a sledovat příběh této lodi asi skutečně takový, jaký doopravdy byl. Zcela nepochybně zde nesehrála roli žádná mimozemská civilizace nebo špatný křest, který je v určitých „kruzích“ hlásán jako začátek zkázy. Roli tu hrály věci, které můžeme vidět vlastně i dnes kolem sebe. Chamtivost, sláva a peníze stály spolu s dalšími na pozadí toho, co se v noci ze 14. na 15. dubna stalo.
Kniha je psána s obrovskou lidskostí. Ne jen jako holý výčet událostí. Ale jako příběh, který chtě nechtě musí zaujmout.  Nejen proto, že jde zrovna o Titanic…

Věřím, že se tato publikace stane velice přínosnou pro každého. Čerpat z ní mohou jistě i studenti, ale já bych ji chtěla doporučit hlavně jako připomínku – smutnou, ale nutnou, na zkázu jedné lodě a nešťastný osud stovek jejích cestujících. Ne proto, že je touto lodí náš svět fascinován. Ale proto, že právě pro její „současnou slávu“ může být připomenutím toho, že lidé nedokážou ovládnout ani zkrotit vše, co si usmyslí, a že každý z nás by měl být pokorný a pomáhat. Nedoufat, že „tohle se jemu nestane“…

Související knihy

Králíček, Václav

Epocha, 2012