Tančím, tedy jsem…

tanec s nepritelemNahled1
Život krásné Roosje byl formován mnoha nepříznivými okolnostmi. V každé situaci si ale dovedla udržet optimismus a naději na budoucnost. Doslova „protančila“ i koncentračním táborem…

Kolik ran osudu vydrží obyčejná žena? Smrt přítele při letecké katastrofě, nenávist bližních, zradu manžela, věznění na gestapu, život pod cizí identitou, pobyt v koncentračním táboře opepřený vytahováním mrtvých z plynových komor – je možné tohle vše přežít a zachovat si zdravý rozum? Nevím, nedokážu si to ani pořádně představit.

Pravda o životě Židů za druhé světové války však je krutá a nikdy asi nebude dost všech svědectví, abychom ji řádně pochopili. Do galerie osobních zkušeností s holokaustem přispěl svojí knihou Tanec s nepřítelem s podtitulem Válečné tajemství mojí rodiny i Nizozemec Paul Glaser. On sám patří ke generaci narozené po válce. Byl vychovaný jako katolík a nikdy mu na rozum ani nepřišlo se pídit po svých kořenech. Přesto jej minulost dostihla a on začal odhalovat děsivé tajemství své rodiny.

Jeho otec John a teta Roosje byli jedni z mála nizozemských Židů, kteří přežili druhou světovou válku. John v úkrytu, Roosje v různých táborech. Přežila, protože vždycky hledala a také našla skulinku, kterou smrti proklouzla. Využívala k tomu svého šarmu, empatie, ale i předválečných zkušeností proslulé učitelky tance:

Při hodinách tance je na programu i etiketa. Jak má muž správně požádat dámu o tanec? A jak je to chybně? Ruka se nepokládá na partnerčino pozadí, jak to většina mužů okamžitě udělá. Když jde muž požádat o tanec, provede před dámou lehkou úklonu s rovnými zády. Dáma se po skončení tance rozloučí pukrletem. Když se nad tím zamyslím, je to bizarní. Dávám esesákům v Osvětimi lekce společenského chování. (str. 175)

Roosje předvádí nový tanec - fotografie ze záznamu filmového týdeníku Polygoonjournaal, 1940

Osud tety, kterou nebylo snadné tolerovat ani ve starém zkostnatělém světě, zaujal Paula natolik, že po její smrti sepsal knihu. Měl díky Roosje samotné dostatek podkladů – vedla si deníky, schovala fotografie i filmy, které natočila před válkou, psala knihu o svém životě a i v těch nejhorších podmínkách skládala básně a písně. Od neznámých lidí se k Paulovi dostaly také její dopisy, které posílala z koncentračních táborů, a od dalších připutovaly hmotné i nehmotné střípky, které doplnily mozaiku neveselého osudu rodiny Glaserovy. A nejen její. Jak Paul v závěru shrnuje:

Podle oficiálních statistik poskytovaných nizozemskými úřady zahynulo za okupace 72% ze všech 140 tisíc Nizozemců židovského původu. Je to víc než v sousedních zemích. V Dánsku to je méně než 1%, v Německu 24%, v Belgii 44% a ve Francii 22%.

Počet zahynuvších však bude v Nizozemsku s největší pravděpodobností ještě vyšší. V evidenci nizozemských obcí byli v době okupace deportovaní občané běžně evidováni v kolonce označené jako „Odchod do zahraničí.“ Administrativně byli emigranty, a ne případy úmrtí. V oficiálních statistikách tudíž zahrnuti nejsou. (str. 257)

Tanec s nepřítelem není ovšem jen svědectvím o minulosti. Paul Glaser líčí i své vyrovnávání se s otcovou neochotou o minulosti mluvit, snaží se porozumět svým kořenům a postupně dozrává k rozhodnutí se o krutý příběh své rodiny rozdělit s ostatními.

Kniha je natolik autentická, že se vám při čtení bude úžit dech, srdce bušit rychleji a oči plnit slzami. Fotografie, které ji doprovází, vám pomohou vykreslit dokonalý obrázek mladé ženy, která se nedala nikdy spoutat a ovládnout. Nakazí vás její síla, odhodlání přežít a nezdolný optimismus.

Myslím, že Paulu Glaserovi se podařilo naplnit poslání své tety, která říká: „Potřebuji minulost, abych mohla žít budoucnost.“ I my potřebujeme znát minulost, abychom mohli jít kupředu.

Vnímáte-li druhou světovou válku a tehdejší svět černobíle, budete vyvedeni z omylu. Jednoduché vidění světa nelze uplatnit ani při pohledu zpět do minulosti. Na to, aby před vámi obrázek dávného dění vyvstal v celé jeho kráse či hrůze, vám kniha Tanec s nepřítelemnakladatelství Triton dává velkou šanci. Byla by škoda ji promarnit…

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeTanec s nepřítelem
Válečné tajemství mojí rodiny

Glaser, Paul

Triton, 2014

Tančím, tedy jsem… - DISKUZE

Počet reakcí: 7
  1. Kakajko napsal:

    Dobrý den, k soutěži o knihy s detektivem Klubkem jsem tipovala 848 tipů a nejsem mezi výherci. Měla jsem špatnou odpověď?

  2. zurekpetr napsal:

    Dobrý den, vyhraná kniha Zpěvník ke knize Tři Bratři dorazila v pořádku.
    Děkuji Petr Žurek

  3. Irma napsal:

    Vzhledem k tomu,že se o holocaust zajímám intensivně již několik let,připadá mi obzvlášť kapitola o životě Roosje v Osvětimi jako sci-fi.Sbírání bylinek na poli za táborem,koupání v říčce Sole a rozhovory s SS dozorci-to tak,muzicírování…Prý si člověk mohl připadat jako na prázdninách…no nevím,jak by se k této knize a hlavně o jejím popisu života v táborech vyjádřili ostatní přeživší.Hrdinka,jestli se to tak dá nazvat se chovala nanejvýš lehkovážně,vystavila nebezpečí nejen sebe,svou matku,ale i rodinu, u které se ukrývala.To že dobrovolně „spala“ s důstojníky SS z ní rozhodně kladnou hrdinku nedělá.Toť můj názor!

    • Alena Badinová Alena Badinová napsal:

      Neříkám, že je jednoznačně kladnou hrdinkou – ale díky Bohu – jsem tam nebyla a tudíž nechci a nemohu soudit její chování. Byl to prostě její život, její způsob, jak přežít. Určitě nebyla jediná, která se uchýlila k tomto způsobu přežití, ale otevřeně o tom píše. Pro mne je to jeden z cenných střípků svědectví, z nichž si skládám mozaiku oné hrůzné doby. A jestli si ji idealizovala, přibarvovala? No, co jiné děláme my se svými vzpomínkami?…

  4. Ivana Sáčková Ivka.Iva napsal:

    Vypadá to na velice zajímavou knihu. Děkuji za recenzi!

  5. Eskandriel napsal:

    To vypadá skvěle, knihy s touhle tématikou patří k mým oblíbeným a často vyhledávaným.

Napsat komentář