Nadčasové dobrodružství v říši fantazie

Kouzelné křeslo
O létajícím koberci jste již jistě slyšeli, z televizní Arabely známe i létající kufr. Nyní můžete v knihkupectví sáhnout po knize, jejíž hlavní hrdinové létají na křesle. Bude to ta správná volba i pro vás?

Kouzelné křeslo Angličanky Enid Blytonové, kterou dost možná znáte díky sériím dětských detektivek Správná pětka, Tajná sedma nebo Tajemství, přenese malé čtenáře do říše hodných i zlých čarodějů, obrů, šotků, elfů a dalších prazvláštních postaviček.

Hlavními hrdiny knihy jsou sourozenci Petr a Monička, se kterými se seznámíme, když se vydají koupit dárek mamince k narozeninám. Zamíří pro něj do starožitnictví, odkud se dostanou jen díky kouzelnému křeslu. S ním se pak vydávají na výlety do říše fantazie, kde ze spárů zlého obra vysvobodí Šotka. Ten je jim pak užitečným průvodcem na dalších výpravách za dobrodružstvím.

Kniha byla napsána už v roce 1937 a za tu dobu se v Británii dočkala mnoha vydání a získala si oblibu u celých generací čtenářů. Na české knihkupecké pulty se dostala až letos díky nakladatelství Mladá fronta. Přesto tato prodleva není příběhu na škodu. Děj je postavený na výletech do říše fantazie, takže absence mobilních telefonů a dalších technických vynálezů posledních desetiletí ani nejpokrokovější děti nezarazí. Příběhy v knize jsou skutečně nadčasové. Dospělí i menší čtenáři si díky nim připomenou i hry, u kterých se lze snadno obejít bez počítačů a další elektroniky, kterou jsou děti v posledních letech zahrnovány.

Přestože Enid Blytonová byla a stále je uznávanou autorkou dětské literatury, má Kouzelné křeslo i své slabé stránky. Snad se na zpracování podepsal fakt, že kniha byla napsána v době, kdy Enid Blytonová stála teprve na začátku své spisovatelské dráhy. Některým příhodám by prospělo důkladnější propracování námětu.

Nejvíce je to znát v kapitole Ztratil se Šotek!, v níž může mít čtenář pocit, jakoby při tisku vypadly celé věty či dokonce odstavce. Děti se tu setkávají se stvořeními, která na hlavách nesou rance a košíky. Čtenář se už ale nedozví, co se v nich ukrývá. Křeslo jim k pobavení dětí podivná „zavazadla“ z hlav shodí, aniž by z této příhody plynulo jakékoli poučení. Naopak jsou děti se Šotkem tímto okamžikem velmi pobavené. Ztracený a oplakaný Šotek na děti čeká po návratu z tohoto podivného dobrodružství už v zahradní besídce, kam se vrátil autobusem, o jehož existenci v říši fantazie se dočteme až o několik kapitol dále.

V téže kapitole narážíme také na problémy v překladu. Místo Moničky s Petrem na tribunu vystoupí Molinka, kterou už dál bratr osloví opět „Moničko“. Její vzlykání: „Tolik mi přirostl k srdci! A teď mám pocit, že už ho víckrát nespatříme,“ (str. 45) zní z úst malé holčičky nevěrohodně. Obzvlášť s přihlédnutím ke slovní zásobě používané na dalších stránkách.

Výrazové prostředky by mohly být pestřejší, což je zřejmé zejména v úvodu jednotlivých dobrodružství s kouzelným křeslem. Ta totiž až na výjimky začínají takřka stejně:

Jednoho dne se Monička s Petrem rozběhli do zahrady, aby se podívali… (Čaroděj Ho-Ho, str. 31)

Jednou se dětem na výpravě za dalším dobrodružstvím s kouzelným křeslem přihodilo něco strašlivého. Toho dne křeslu narostla křídla zrovna ve chvíli, kdy si děti s Šotkem hrály v besídce… (Ztratil se Šotek!, str. 40)

Jednoho dne se děti vypravily do zahradní besídky, aby si s Šotkem něco pěkného zahrály… (Křeslo na útěku, str. 53)

Jednoho rána pršelo a pršelo, a tak se Monička, Petr a Šotek rozhodli, že zůstanou v besídce a zahrají si karty… (Ztracený kocourek, str. 59)

Jednoho krásného dne, když svítilo sluníčko, narostla křeslu křídla právě ve chvíli, kdy si chtěli zahrát na piráty… (Ostrov, který chvíli byl a chvíli nebyl, str. 71)

Jednou si kouzelné křeslo počínalo opravdu velmi pošetile. Mnoho nechybělo a děti se Šotkem skončily v pořádné bryndě!

Jednoho rána si umanulo, že si nechá narůst křídla. Děti právě hrály piškvorky… (Kouzelné křeslo se chová pošetile, str. 85)

Ve výčtu podobných úvodů bychom mohli pokračovat. Nabízí se zdůvodnění, že se jedná o autorčin záměr, jak odlišit začátek nového příběhu. Pak by ale stejným způsobem jistě začínala všechna dobrodružství v knize.

Těžko říct, které jazykové nedostatky lze připsat na vrub překladu a co bylo dáno původním rukopisem. Pro děti může být matoucí střídání pojmů „pokojík na hraní“ a „zahradní besídka“, které mají označovat totéž místo.

ilustrace Markéty VydrovéNesporným pozitivem Kouzelného křesla jsou černobílé ilustrace Markéty Vydrové, které skvěle korespondují s popisovanými příběhy. Téměř na každé dvojstraně najdeme alespoň jeden zdařilý obrázek.

I přes zmiňované prohřešky si Kouzelné křeslo jistě získá svůj okruh čtenářů. Výlety do říše fantazie jsou plné dobrodružství a originálních postav dobrých i zlých. Děti se setkají s čarodějnicemi, kouzelníky, skřety i trpaslíky a dalšími postavami prazvláštních jmen jako Baba Nebaba, Klepy – Klep, Kirí – Kirí, Kachrak… Křeslo s červenými křídly přenese malé čtenáře na neotřelá místa, kde mohou sami ve své fantazii prožít řadu dalších dobrodružství.

S knihou se tak dá výborně dále pracovat i ve školách a školkách. Budete-li ji dětem předčítat, najdete tu mnoho námětů k dalšímu příjemnému povídání.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeKouzelné křeslo

Blytonová, Enid

Mladá fronta, 2011

Napsat komentář