Jiřímu Macounovi vyšla v nedávné době kniha s názvem Bratři bagři, kterou vydalo nakladatelství XYZ. Již anotace upozorňuje na fakt, že půjde o příběhy, ve kterých hlavní roli hrají rypadla, a prostředí nebude také zrovna moc pohádkové. Samé staveniště. A protože mám doma syna, který přesně toto doslova miluje, nemohla jsem si nechat knížku ujít.

Vypráví příběhy tří rypadel, bratrů, kteří mají tak trochu zvláštní jména: MUR, SUR a VUR. Jedná se o moderní pohádku, takže se vlastně ani nemáme čemu divit. Navíc je to docela takticky výhodné od autora. Honzu nebo Kubu si v záplavě dětských knih nespojíme s konkrétním příběhem hned na poprvé. Ale tato jména nejde jednoduše přehlédnout a i vcelku dobře si své místo najdou v naší paměti. V té dětské tedy určitě. Pokud by vás zajímalo, proč zrovna toto pojmenování, je to jednoduché. První písmenka označují velikost stroje (malé, střední, velké) a zbytek znamená univerzální rypadlo.

A právě tito bratři byli stvořeni geniálním konstruktérem v továrně zvané Bagrárna, které z počátku nikdo nedával moc šancí na prosperitu. Jenže brzy se ukáže, jak jsou užiteční a také velice milí rošťáci.

Pohádky vypráví různé příběhy, které bratři prožívají. Číst je můžete klidně i na přeskáčku, navazují na sebe zcela volně. Jejich délka je také rozmanitá. Některé jsou kratší, jiné delší.

Skrze příběhy se děti seznamují s tím, jak vypadá práce na staveništi. Co je všechno potřeba udělat, aby se postavil například tunel, jaké další stroje zde pracují apod. Vše je vylíčeno naprosto detailně. Každý centimetr hlíny, která byla vykopána, autor zdůvodnil, aby malí čtenáři věděli, proč tomu tak musí být.

Například se děti dozví, proč vzniká díra v asfaltu, na kterou třeba zrovna jejich tatínek „nadává“ při cestě autem. Nejde ale o „suché poučování“. Bagři hledají důvody, vyptávají se i zvířat, která žijí u silnice (žížaly, krtek) a posléze ukážou, jak se přesně tato díra spraví a co všechno je k tomu potřeba. Vysvětlení je přesně takové, jaké děti-čtenáři očekávají, tedy jasné a srozumitelné.

Příběhy jsou skloubením reality se světem fantazie. Bagři totiž umějí mluvit, nepotřebují žádnou obsluhu k tomu, aby mohli pracovat, a dokonce se umí i podepsat. Prostředí je ale již takové, které děti znají, některé možná i okolo staveniště denně chodí.

Stejně jako děti, i bratři bagři mají každý jiné charakterové vlastnosti. Nejmladší VUR,  je nejtěžší a hodně zvědavý. Prostřední SUR se spíš „drží stranou“ a zaujímá většinou neutrální postoj. A nejmenší, ale nejstarší MUR má mnoho načteno z knih, takže bratry většinou i dost poučuje. Stejně, jako by to nejspíš udělal stejně starý sourozenec. A právě s pomocí jeho názorného vysvětlování se dětem dostane poučení o všem možném, co se týká popisu prací na stavbě, bezpečnosti práce apod.

Jiří Macoun je evidentně člověkem, který podobné prostředí obdivuje a rád se chodí dívat na pracující stroje na staveništi. Jinak by totiž tato velmi příjemná knížka nemohla vzniknout. Je vidět, že ji autor psal s láskou, od srdíčka. Každá věta působí nenuceně, naopak spíše vyzývá automaticky k tomu, abyste byli zvědaví, jak to bude dál. Sice na mě začátek knihy, přibližně první dvě kapitoly působily při prvním čtení trochu rozpačitě, ale zbytek této téměř dvousetstránkové knížky to plně vynahradil. Dávám to na vinu skutečně jen tomu, že se nejedná o klasickou pohádkovou knížku, takovou, kterou bych čekala. Je plná pojmů a popisů, tak detailních, co se týká stavby, že vás to možná stejně jako mě z počátku překvapí. Nebojte se ale a čtěte dál. Budete překvapeni, jak i takto moderně pojaté příběhy mohou být krásné a s jakou nedočkavostí budete s dětmi usedat k dalšímu čtení.

Příběhy jsou navíc zajímavé tím, že vás donutí se zvednout z pohodlí domova a jít se s dětmi podívat na nějaké staveniště. Nebo alespoň do muzea, do míst, kde odpočívají staré stroje. V jedné kapitole se právě i jim autor věnuje, jako předkům těchto moderních rypadel.

Bratři bagři jsou zajímavě řešenou moderní pohádkou, která potěší i poučí. Číst si ji mohou rodiče jak s chlapci, tak i s děvčaty. Je doprovázena hezkými obrázky Lukáše Urbánka,  které působí velmi příjemně, výrazně dokreslují děj. Navíc je k některým příběhům přirazena celá série ilustrací, děti si tak mohou s rodiči povídat a aktivně se zapojovat do čtení. Stejně jako pohádky jsou rovněž pojaté modernějším stylem, nečekejte žádné sladké disneyovské motivy.

Knížka potěší hlavně školáky, jak mladší, tak i ty starší. Předškolním dětem ji úplně doporučit nemohu, text je plný dlouhých souvětí a složitých pojmů. Můj syn do této kategorie sice patří, ale protože prostředí staveb obdivuje, knížka ho nadchla. Ale i tak jsem musela číst pomalu a vysvětlovat některé pojmy, které školáci již znají, ale takto malým dětem jsou ještě vzdáleny.

Velmi hezká a kvalitní knížka, kterou mohu doporučit.

Související knihy

Macoun, Jiří

XYZ, 2011