Stanislav Hudský napsal skvělou žánrovku, o tom není sporu. Pracuje s klasickým konceptem poklidného soudobého světa, do kterého zasáhne fantaskní síla, a protože je zneužita, hrozí brzy katastrofa. Zde v podobě světovlády bezohledného diktátora. Hudský dokázal zkombinovat napětí, uvolněný, místy až černý humor a stupňující se bizarnost takovým způsobem, že vše do sebe zapadá jako dílky stavebnice.

Na počátku všeho stojí touha jistého pana Kranze z Třeštěkova, který se rozhodl ovládnout svět a stát se bohem. Pro dosažení kýženého snu si najal mediálního poradce Viktora, ten si ale brzy začal uvědomovat, že něco není v pořádku jak se samotným Kranzem, tak vůbec se všemi, kteří se s ním kdy setkali. Jak se stupňuje zjevnost Kranzovy nezvyklé schopnosti, vše nevyhnutelně spěje k tomu, aby proti sobě klient a jeho poradce obrátili síly. Na jedné straně stojí Viktor, který chce rozpoutat mediální válku, na té druhé Kranz, psychokrator.

V duchu žánru vše začíná jako příběh z ryzí současnosti, ke kterému směřuje Viktorova profese i způsob jeho vyprávění. Jeho mluva, životní styl, spojení s politickou scénou, vše jako by odkazovalo k reálné současnosti. Jak ale plyne čas, množí se nečekané zvraty a čtenář je konfrontován s nápady, které jsou přinejmenším bizarní. Stupňuje se tempo a z reálného „tady a teď“ se stává fantaskní jízda plná neuvěřitelných absurdit, které jsou na hranici halucinace. Svou zásluhu na působení textu má i několik medicínských témat, které zdařile celý příběh posunují do jiné roviny. Ať už jde o meditaci prostřednictvím počítačového programu nebo zásadní otázku mozkových anomálií.

Už šéfredaktorka časopisu Lemurie, ve kterém Psychokrator začal původně vycházet na pokračování, podotkla, že jde o čistokrevnou sci-fi v nejlepších tradicích Čapka. Není vhodné v recenzi opakovat slova někoho jiného, ale Psychokrator budiž výjimkou.

Jeho čtení totiž opravdu vzbuzuje pocit (ať už jde o záměr autora, či nikoli), že navazuje na vlnu antiutopie, která zasáhla jako okrajový žánr období první republiky a do níž patří díla typu Továrny na absolutno, Krakatitu, Velkovýroby ctnosti aj., jde tedy o antiutopii ve smyslu zasažení reality silou, nikoli o klasický koncept ve smyslu vzdáleného místa.

Psychokrator se k těmto dílům blíží nejen tímto pojetím, ale i hrdinou, který se téměř sám pouští do boje s mnohem mocnější stranou. Zatímco Kranz je schopný manipulovat davy, Viktor je obyčejný člověk, který doposud vlastně přežíval jako víceméně bezvýznamná figurka, jež neměla žádný smysl. Obyčejný člověk však roste do neústupného hrdiny. Nesmírně důležitým prvkem je i šílenost celého příběhu. Viktorovy neuvěřitelné osudy postupně gradují až do závěrečného zvedání stavidel a následného podivného zklidnění tempa.

Je třeba také zdůraznit, že v případě Psychokratora nejde jen o prvoplánovou odlehčenou zábavu, čtenář si zde může najít i otázky týkající se politiky, médií, moci či lidského „já“, které text bezpochyby skýtá.

Psychokrator je zkrátka milé překvapení, které potěší nejednoho fanouška žánru.

Na závěr pouze jedna otázka: už jste se někdy zamysleli nad tím, proč nedokážete odolat psímu pohledu?

Psychokrator Stanislava Hudského byl vydán jako e-kniha nakladatelství Beletris v roce 2013.

Související knihy

Hudský, Stanislav

Beletris, 2013