Jednoho srpnového dne

Náhledový obrázek Martin Halata
Dalším přispěvatelem do naší rubriky Čtení ke kávě je historik a zaměstnanec Archivu Pražského hradu Martin Halata. Kromě katalogů k výstavám a příspěvků do sborníků je také autorem (spoluautorem) dvou monografií věnovaných Pražskému hradu.

S ohledem na své zaměstnání na Pražském hradě, který byl před rokem 1918 sídlem císařů římských, posléze rakouských a králů českých, a také vzhledem ke svému odbornému zájmu jsem zcestoval řadu habsburských zámků, hradů, vil i zahrad. Všude jsem nacházel velmi silný otisk pobytu tohoto slavného evropského rodu. Některá sídla zcela změnila svůj účel (např. hrad v Pešti, kde je dnes maďarská Národní galerie a nakladatelství), jiná si svoji slavnou minulost ráda a honosně připomínají (např. zámek Miramare na překrásném pobřeží u Terstu). Další se teprve vzpamatovávají z předešlé devastace (zámek Gödöllö, tj. Jedlová, u Budapešti). V roce 2011 jsem v rámci příprav na výstavu o životě Ferdinanda I. (V.) chystanou na Pražském hradě odjel na Zákupy (Reichstadt) – městečko nacházející se nedaleko České Lípy, v 19. století slavné místo Českého království. Statky a zámek (stejně jako letní zámek Ploskovice – Ploschkowitz) patřily zhruba od roku 1848 císaři Ferdinandu I. (V.), poslednímu korunovanému českému králi. Císař a jeho choť žili na Hradě a na obou zámcích až do své smrti (císař Ferdinand zemřel v roce 1875, císařovna Marie Anna roku 1884). Zákupy se v 19. století proslavily mimo jiné i tím, že predikát s jejich názvem získal syn Napoleona Bonaparta a Marie Louisy Lodoviky, druhé Napoleonovy choti, František Josef Karel, a to jako vévoda Reichstadtský (Zákupský). Zámek po roce 1851 patřil ještě s dalšími statky a již zmíněnými Ploskovicemi k oblíbeným pobytovým místům („sejourům“) bývalého císařského páru, který tento svůj majetek značně zvelebil. Zákupy nechal například vyzdobit skvělými nástěnnými malbami družinou malíře J. Navrátila. Na zámek jsem přijel právě s úmyslem spatřit tyto malby. Místo mne ale nakonec uchvátilo svojí tichou zádumčivostí, autentičností interiérů a ustrnutím v jiném čase než v roce 2011.

Jednoho srpnového dne

Do Reichstadu jsem se vypravil brzy ráno. Byl srpen, horka začínala již po 11. hodině dopolední, ale podvečery ve lhoteckém sadu byly dlouhé a k nepřežití krásné. Vrcholné léto! Pozval mne Josef Matěj, ať se přijedu provětrat, dokončoval zrovna velkou zakázku na „plafondech“ (stropních malbách).

Fádní krajina za královsku Prahou a pak směrem na Jungbunzlau (Mladou Boleslav) byla vystřídána skalnatými kopci. Cestu lemovaly vcelku malebné vísky a nádherná pole a sady, v nichž právě dozrávaly meruňky a broskve. Na polích se pohybovaly malé postavy žen a dětí, občas mužů ve vozech tažených koňmi nebo kravami. Dokonce jsem i viděl malý vozík se sklizeným zelím, tažený psem.

Do Reichstadtu (Zákup) jsem vjel asi za hodinu a půl, díky kvalitnímu německému vozu s navigací. Roubené domy lemovaly hlavní cestu, přes náměstí s morovým sloupem a německým kostelem, a pak na konci cesty, přesněji řečeno táhlé ulice, se zjevil vjezd do zámeckých stavení.

Zámek sám o sobě, významné místo nedávných evropských dějin, mne na první pohled ničím neoslovil. Jen ze vrat brány vyjel s trakařem zvláštně nahastrošený muž, snad v pracovním šatu, a zeptal se mne „Copak?“. „Hledám pana Oula,“ zněla má odpověď. Aniž by se mne na cokoliv dalšího zeptal, vpustil mne do dvora.

Dveře do domu byly otevřeny, a tak jsem vstoupil přes první patro do bytu hraběte B. Přítmí a temná dřeva, vůně zasychajících maleb na zdech: prýštivá modř, zelená úponků chmele, severské vázy s lučními květy ve fiktivních výklencích. Dům byl prázdný a zšeřelý. Nemohl jsem se toho ticha, mrtva a chladu nabažit. Jaké však teprve bylo mé dojetí při pohledu z otevřeného okna. Meandrovitá říčka, ulice z patrových roubených domků, zlatá pole a jen mírně vlnité, avšak nádherně zelené pohoří nad nimi a nad tím vším klášterní kostel. Jaký ráj to byl udělen Orlíkovi!

V mém století, kam utéci?

O Martinu Halatovi

Martin Halata – podobenkaOd roku 2000 pracuje v historickém Archivu Pražského hradu. Zabýval se dějinami pražského malířského cechu do roku 1655 (edice Kniha protokolů pražského malířského cechu sv. Lukáše z let 1600-1656, Academia 1996), dějinami česko-slovinských kulturních styků (m.j. spolupráce na katalogu výstavy v lublaňské Národní galerii Alojz Gangl- kipar na poti v moderno, 2010). Od roku 2000 se soustavně zabývá dějinami habsburských sídel a dvora. V březnu 2013 vydalo nakladatelství Academia jeho publikaci nazvanou Pozdrav ze Schlossbergu. Jde o paměti Josepha Rudolpha z Wartburgu, syna posledního hradního inspektora. V pamětech je zachycen život na Pražském hradě v letech cca 1820–1870. Na tuto publikaci tematicky navazuje výpravná publikace Na slunečné straně s podtitulem Městský trakt Pražského hradu jako habsburské sídlo 1800-1918, kterou letos v září vydalo nakladatelství Gallery Praha.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeNa slunečné straně
Městský trakt Pražského Hradu jako Habsburské sídlo 1800 – 1918

Halata, Martin - Karasová Daniela - Šula, Michal

Gallery, 2013

zobrazit info o knizePozdrav ze Schlossbergu
Paměti Josefa Rudolpha z Wartburgu, syna hradního inspektora

Halata, Martin - Lieblová, Dagmar

Academia, 2013

Napsat komentář