Čtenářská recenze: Padesát odstínů šedi

Padesat-odstinu-sedi
Tato kniha je pozoruhodná. Nebo alespoň minimálně čtivá. Rozhodně ne kvůli své vysoké literární úrovni, neuvěřitelným slovním obratům a schopnosti autorky vládnout jazyku. Naopak. Slovní spojení se velmi často opakují, dají se považovat za velmi jednoduché a ve čtenáři evokují pocit, že tohle by snad zvládnl napsat taky… Anastazie se pořád tříští a tříští…

I přesto ale knize nemůžeme upřít její jednoznačné přednosti. Čte se velmi lehce, otáčíte stránku za stránkou, a ani jejich poměrně vysoký počet neodradí většinu čtenářů, respektive čtenářek, otáčet až na neuvěřitelnou stranu 610. A řekla bych, že nejen otáčet, ale i poctivě všechny přelouskat. Nebo alespoň skoro všechny. Zvědavost, jak to přece jen nakonec dopadne, a tu snad vrozenou touhu po šťastném konci přeci jen málokdo dokáže potlačit.

Kniha klidně mohla mít stran jen 400, děj se velmi často opakuje. Ale vzhledem k tomu, že je to erotický román, měl by asi každý očekávat, že se děj bude opakovat… Když knihu náhodně třikrát otevřete na libovolné straně, je velká pravděpodobnost, že třikrát hlavní hrdiny načapáte, jak si užívají. Ale co si budeme nalhávat, kdo z nás odolá a nezačte se? A dokonce si troufám říct, že skoro každý po tomto začtení tzv. na sucho polkne. A přesně tento fakt se dá považovat za zdroj úspěchu Padesáti odstínů a za něj musíme pochválit pouze a jen autorku.

Není snadné potlačit k nezkušené a naivní Aně sympatie. Prožívat s ní její první lásku a přát si, aby se konečně Christian umoudřil. Nebo snad, aby i ona našla zalíbení v jeho sexuálních touhách a mohli spolu být šťastní až do smrti a užívat si všech těch prachů, které má bohatý podnikatel k dispozici. A právě za tyhle pocity může opět pouze a jedině autorčin psací um, který jí nemůžeme přese všechno Anino „tříštění“ upřít.

Často slýchané přirovnání k erotické Popelce, i přes všechny nesporné klady knihy, považuji za výstižné. Představa dalších dvou stejně obsáhlých dílů mě poměrně děsí. Namyšleně se považuji za náročnější čtenářku a s požitkem kritizuji romány pro ženy a dívky.  V tomto případě si ale minimálně zjistím, co se bude odehrávat na dalších mnoha stránkách příběhu. Zvědavost, jak to celé nakonec autorka uzavře, mě neopustila. A tolik důležitý čtenářův vztah k hlavnímu hrdinovi se i u mě, „skeptičky“, která po knize sáhla jen proto, aby zjistila, proč to všichni čtou, vybudoval.

Zapomeňme na všechny, někdy i poměrně zásadní literární nedostatky, a přejme paní James pohádkový zisk z prodeje této knihy. Brnkla prostě na tu správnou strunu. A v tom je to umění! Jednoznačně napsala něco, co tu chybělo a nutí to k zamyšlení. Tohle chtějí ženy číst? Vdané ženy a maminky na mateřské dovolené? Očividně ano! V tom případě by se ovšem kniho mělo začít inspirovat i silnější pohlaví…

Nepovažuji paní E. L. James za spisovatelku roku, ale za tuto knihu nezbývá nic jiného, než jí pogratulovat. Přinejmenším za nápad, odvahu a výdrž při psaní mnoha set stran. Zajímalo by mě, odkud bere inspiraci. Když se díváme na její fotku, těžko bychom řekli, že všechny ty „milostné scény“ pochází z jejího pera. Nevypadá jako chlípná domina, ale jako naprosto „normální“ žena jejího věku. A právě díky tomu asi tak dobře odhadla, co „běžným“ ženám v knihovně chybí.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeFifty Shades of Grey – Padesát odstínů šedi

James, E. L.

XYZ, 2012

Napsat komentář