Fortifikační stavby světa z první poloviny 20. století

Pz.W._717
20. století dalo světu dvě světové války, ale bylo také svědkem rozvoje opevňovacího umění tehdejších stavitelů. Rychlý vývoj těžkých zbraní vyvolal revoluci v pevnostních stavbách, díky čemuž začaly ve dvacátých letech po celém světě vyrůstat kryty, které mohly pojmout stovky vojáků či celé ponorky…

Nová publikace autorů Martina Dubánka a Pavla Lacha Malá kniha o velkých bunkrech s podtitulem Největší pevnostní stavby světa 1918-1945, jak již název napovídá, mapuje vývoj pevnostního stavitelství v celém světě. Vydalo ji letos v květnu pražské nakladatelství Mladá fronta.

Zdá se vám název povědomý? Nemýlíte se, v dubnu roku 2011 vyšel svazek kolektivu „bunkrologů“ Velká kniha o malých bunkrech (recenzi najdete zde) pojednávající o československém fortifikačním umění z období první republiky.

Ale zpět k „velkým bunkrům“. Po prvním prolistování mě napadá, zdali přívlastek „malá“ v názvu díla je přesný. Bezmála tří set stránkový svazek o formátu 165 x 235 mm s textem doprovázeným množstvím barevných i černobílých, současných i dobových fotografií či podrobnými půdorysy jednotlivých objektů je možno označit jako publikaci velmi rozsáhlou.

Jak již podtitul prozradil, tvůrci zabrousí do nejrůznějších koutů světa, kde vojenští inženýři museli projektovat megalomanské stavby ze železobetonu, jejichž úkolem bylo chránit klíčové strategické cíle. Při pohledu do obsahu je zjevné, že text je řazen dle jednotlivých funkcí objektů (například obrana pobřeží či bunkry pro odvetné zbraně), tyto kapitoly jsou dále rozděleny podle jednotlivých zemí, kde byly kryty zbudovány.

Každého patriota musí jistě potěšit, že nebylo opomenuto ani československé opevnění, jež zde sklízí velkou pochvalu. Najdeme jej hned v první kapitole „Pozemní obrana“. Kromě „našeho“ opevnění je zde uvedeno dalších sedm největších zástupců z této kategorie. V jednotlivých kapitolách je přiblížena historie výstavby opevnění v tom kterém státě a jsou vybráni nejlepší kandidáti z řad železobetonových bunkrů, mezi něž jsou zařazeny i největší stavby pro vojenské ponorky či nacistické protiletadlové věže:

Největším bunkrem pro ponorky a zároveň zřejmě největší jednotlivou pevnostní stavbou z období let 1918-1945 je nedokončený výrobní závod na ponorky, který nese jméno Valentin. Rozměrově zaujímá obdélník o délce bezmála 500 ma šířce 100 m, což odpovídá ploše 49 000 m2 (strana 253)

Text není psán žádným přespříliš odborným jazykem, tudíž by se tato publikace mohla hodit i začínajícímu laikovi, jehož přitahuje zajímavá historie pevnostního stavitelství 20. století.  Tvůrci neopomněli uvést adresy včetně GPS souřadnic jednotlivých, veřejnosti zpřístupněných objektů. Tyto jsou uvedeny i na konci knihy v přehledné tabulce.

Dílo uzavírá, krom právě zmíněné tabulky, seznam použitých zkratek, což uvítá laik vojenskými zkratkami nevládnoucí, a rozsáhlý seznam použitých pramenů. Jak sami autoři uvádějí, je tato publikace vůbec prvním uceleným zpracováním historie pevnostních staveb nejen v naší, ale i světové literatuře. A co vytknout? Snad jen to, že kniha není ještě obsáhlejší… Však se přesvědčte sami.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeMalá kniha o velkých bunkrech
Největší pevnostní stavby světa 1918-1945

Dubánek, Martin - Lach, Pavel

Mladá fronta, 2013

Napsat komentář