Kniha Rošťák Oliver a Marica čarodějka vyšla letos u nakladatelství Albatros. Opět se můžeme těšit z krásných kreseb Zdeňky Krejčové, které perfektně sedí k textu Petry Braunové. První stránky nás zavedou přímo do probíhající oslavy Oliverových osmých narozenin. Oliver, Marica a další spolužáci a spolužačky se dobře baví, o největší rozruch se však postará kočka Mína, která s námi putuje celou knihou. Kočka spíše divoká než domácí je zpestřujícím prvkem, který zaujme děti, které mají rády zvířátka a jistě budou Míně nadržovat.

Těsně před koncem školního roku se 2.A dozvídá, že do třetí třídy s nimi po prázdninách nenastoupí Oliverova velká kamarádka Marica. Vrací se totiž s babičkou do své rodné země, do Chorvatska. Oliverovi je úzko, ale nedokáže dát své pocity najevo, a tak se chová spíše podivně až odtažitě. Oceňuji autorčino vcítění se do pocitů malého hocha, které je zde mistrně popsáno. Oliver je velice citlivý chlapec, silně vnímá všechno, co se ho týká, a hluboce to prožívá. Zpráva o Maričině odjezdu tedy ho citelně zasáhne a on neví, co si s takovým návalem pocitů počít. Již ve svém útlém věku si uvědomí, že odloučení od někoho blízkého je smutné.

Také Marica roní krokodýlí slzy, ani ona se nechce se svým kamarádem nadobro rozloučit. Naštěstí Oliverova maminka přichází s úžasným nápadem – Marica pojede s Oliverem, jeho setřičkou Máří a kočkou Mínou k babičce a dědovi na vesnici. Děti tak mají měsíc k dobru. Líbí se mi vyobrazení klidného života na vesnici, kde mají děti spoustu vyžití. Také Oliverovi prarodiče jsou přímo pohádkoví. A tak se není co divit, že červenec uběhne jako voda a jejich společné dny se blíží ke konci. Pokud mají děti zůstat i nadále spolu, nezbývá než… kouzlo! A tak Marica začne čarovat. Aneb když si něco hodně přejeme, naše přání se vyplní.

Čtivý, až poetický příběh zaujme lehkými prvky nadpřirozena v podobě místního vodníka, strašidelného lesa, malé čarodějky a jejími nápady. Kterépak dítko nemá rádo kouzla? Děj má pozvolný spád, mění se prostředí, je bohatý na zážitky, se kterými se mohou ztotožnit stejně staří školáci. Mnoho z nich by jistě velice rádo prožívalo stejně úžasné prázdniny jako Oliver s Maricou. A my starší si nostalgicky zavzpomínáme na svoji první, dětskou lásku. Je tu přeci léto a k němu láska ve všech podobách, i věku, patří.

Ukázka z knihy

Je krásný červnový podvečer. Ptáci pokřikují, jako by se jim nechtělo jít spát. Oliver se vrací domů i s obrázkem pro Maricu. Je mu smutno. Ani si ho nevšimla! Marica jde o několik kroků za ním s babičkou a Oliverovou maminkou a vede jako jindy za ručku Máří. Prťata se nemožně loudají, usoudí kluci a zrychlí krok.
Filip a Martin vědí, že se s Oliverem něco děje, a dobírají si ho.
„Co se ti stalo?“
„Nic.“
„Nepovídej. Vypadáš, jako by tě bolelo břicho.“
„Taky že jo.“
„Ale z Marici, viď?“ zakření se Filip a Oliver přidá do kroku. Už aby byl sám! V parku se dokonce rozběhne.
Na začátku ulice, v které Oliver v třípatrovém domě bydlí, se zastaví a čeká na maminku. Je v družném rozhovoru s babičkou Marici. Máří šťastně ťapká vedle nich, drží se Marici pevně za ruku a cosi k ní bez přestávky drmolí nesrozumitelným dvouletým jazykem. Oliver cítí hluboké zklamání. Kéž by už byly prázdniny a on na Maricu zapomněl!
„Olivere?“
Maminka na syna zamává. Oliver se zašklebí. Snad po něm nebude chtít, aby Marice podával ruku? Ženy i obě holčičky dorazily konečně před dům.
„Poslechni, co bys říkal, kdyby s tebou Marica odjela do Boučkovic?“
Boučkovice! Oliver si okamžitě uvědomí, že vesnice, kde bydlí babička s dědou, se jmenuje Boučkovice. Jak na to mohl zapomenout? Škoda že není na školním dvoře, hned by to oznámil paní učitelce.
„Do Boučkovic?“ vyhrkne Oliver v rozpacích a cítí, že zčervenal.
„Ano. Potřebovala bych ohlídat Máří, a když tam bude Marica, budu o mnoho klidnější. Domlouvaly jsme se, že byste zůstali celý měsíc.“
„Ale Marica přece odjíždí?“
„Ano, ale až na konci července. Je konec června. Do odjezdu zbývá víc než třicet dní.“
Oliver nemá slov. Marica na něho hledí velkýma černýma očima, v kterých jí poletují veselé jiskřičky. Usmívá se od ucha k uchu.
„Vezmeš mě s sebou, Olivere?“
„Tak jo,“ sklopí Oliver oči a ve zmatku popadne za ručku Máří.
Táta má pravdu. Ženské srdce je nevyzpytatelné!

Související knihy

Braunová, Petra

Albatros, 2013