Samotný název románu Imperfekcionisté dokonale vystihuje jeden z nejčastějších triků novinářů – používání vysoce „erudovaných“ výrazů, jejichž užití je téměř univerzální a splňuje hlavní účel, působit na čtenáře chytře a znale.

Bývalému novináři Tomovi Rachmanovi se podařilo vytvořit mozaiku jedenácti příběhů o nedokonalých novinářích, která sklízí úspěch po celém světě a jež byla přeložena do dvanácti jazyků. Deník New York Times dokonce Rachmanovy Imperfekcionisty označil za osmý nejlepší bestseller roku a produkční společnost Brada Pitta se podle nich chystá natočit film.  U nás román vydalo nakladatelství Host.

Imperfekcionisté nás zavedou do prostředí mezinárodního, anglicky psaného deníku, jehož název se nikdy nedozvíme. Již od svého založení v padesátých letech jsou noviny prodělečné a stále se potýkají s čím dál většími finančními problémy. Příchod internetu situaci deníku zhorší, a ve vzduchu začne viset otázka, jak dlouho bude vycházet…

Přestože se jedná o autorovu prvotinu, Rachmanovy literární vlohy jsou patrné na každé stránce. Dokáže nenásilně klouzat mezi několika časovými rovinami a ve svém románu nešetří humorem. Na rozdíl od mnohých autorů se nesnaží svým hrdinům vkládat do úst bezobsažné fráze, ale nechá je promlouvat osobitým jazykem. K tomu, aby Rachman dokázal navodit atmosféru jedné z nejzajímavějších evropských metropolí, nepotřebuje několikastránkové popisy, bohémství Říma se mu daří zaznamenat jakoby mimochodem.

Každý z jedenácti krátkých příběhů má svého jedinečného hrdinu, jenž se potýká s vlastní existencí a problematickými vztahy. Setkat se můžete například s vysloužilým novinářem, který si nechce přiznat, že už pro něj v novinách není místo; zákeřným válečným reportérem, jenž dokáže pomocí slovíček s lidmi manipulovat, jak se mu to hodí; finanční ředitelkou, která pod tvrdou slupkou ukrývá zranitelnou ženu toužící po lásce; nebo s autorem nekrologů, jemuž smrt dcery změní život od základů.

Rachmanovi hrdinové nejsou skvělí novináři na svém místě, ale spíše skupinka průměrných či dokonce podprůměrných zaměstnanců, jimž příliš nejde ani tak o kvalitu článků, jako o zachování si svého místa s vynaložením minimálního úsilí.

Tato kniha je zajímavá nejen po stránce obsahové, ale také z hlediska jejího rozčlenění. Přestože je rozdělena do jedenácti kapitol, příběh je díky autorově mistrné práci propojen jemnými detaily, a také prostřednictvím několika posledních stran u každé kapitoly. Tyto listy se věnují chronologickému vývoji deníku a umožňují nám tak lépe pochopit, jak se noviny dostaly do nynější finančně vypjaté situace.

Imperfekcionisté jsou výjimečný román, jehož hrdinové jsou více tragičtí než komičtí , a mají mnoho společného s „obyčejnými“ lidmi, od kterých by se tak rádi chtěli odlišit. Jejich potíže jsou na ně až příliš lidské, a proto si s nimi neví rady.

Nelze však přehlédnout, že samotné postavy jsou značně prototypní – šéfredaktorka, která se k zaměstnancům chová nadřazeně, neurotický editor nebo přestárlý novinář doufající v zázračný článek, jenž ho opět donese na výsluní titulní strany. I přes tento fakt se Rachmanovi podařilo vytvořit kvalitní knihu, jež svou přímočarostí právem zaujala čtenáře po celém světě.

Ukázka z knihy

Lloyd zavěsí a začne rázovat po pokoji, vyhlédne z okna, poklepe nehty na sklo a pátrá v paměti po jakémkoliv užitečném zdroji. Jenže už mu nezbývá moc času. Bude si muset vystačit s tím, co má – vypotit text založený na jediné informaci, vycpat ho vatou o Gaze a modlit se, aby to prošlo. Sedne si k psacímu stroji a napíše článek. Když vytáhne list, drží v ruce tu nejchatrnější konstrukci, jakou kdy vytvořil. Odloží papír. Žádné citace, nic.

Strčí do stroje čistý list a začne nanovo – napíše článek, jak se sluší a patří: plný citací, dat, počtu jednotek, diskusí ve vládě, transatlantického nepřátelství. Zná své řemeslo – veškeré formulace jsou hypotetické, na bázi možného, mýdlové bubliny. Všechny vymyšlené zdroje jsou citovány „pod podmínkou zachování anonymity“, jsou to „úředníci blízcí významným osobám“ nebo „odborníci obeznámení s problematikou“. Žádná jména. Čtrnáct set slov. Spočítá si, kolik mu to vynese.  Dost na to, aby zaplatil nájem.  Dost na to, aby koupil Jérômovi slušnou košili. A vzal Eileen na skleničku. (str. 30)

Související knihy

Rachman Tom

Host, 2013