Pak byste si neměli nechat ujít novinku z nakladatelství Motto. V edici Příběhy psané s chutí vychází titul Jak chutná masala, která vás zavede až do Indie!

Čeká vás poutavý příběh o tom, jaké to je vyměnit máminu bábovku a svíčkovou za indické puri bhaji, ale i o tom, co všecko s sebou může přinést začátek „nového života“ v Indii. O cestě mladé Slovenky za životním štěstím, která se rozhodla, že se z Indie domů již nevrátí…

Jak chutná masala

Vydalo nakladatelství Motto

Autorka: Michaela Samant

Počet stran: 144
Formát: 125×205 mm
Vazba: brožovaná lepená s chlopněmi
Vyšlo: 10.04.2013

Přečtěte si více o knize Jak chutná masala

Nadchněte se pro indické trhy se zeleninou a kořením a přidejte naan, matar nebo dahi do svého jídelníčku.

——————————————————————————————————

O autorce

Michaela Samant (*1979)

se narodila v Myjavě, městečku ležícím v údolí Kopanic. Vystudovala myjavské gymnázium a po škole pracovala jako úřednice. V roce 2002 se rozhodla odejít do Indie za mužem, do kterého se na dálku zamilovala, aniž měla představu, jak to dopadne a co ji čeká. Provdala se za něj a mají spolu dvě dcery, Saloni a Sanabhi. Jako pravá indická manželka a žena v domácnosti tráví většinu času v kuchyni. To ji také nakonec vedlo k tomu, že začala psát blog s názvem Recepty z Indie, který je věnovaný především indické kuchyni.
(Info o autorce – www.motto.cz)

Ukázka z knihy

Jak jsem poznala Sunila

Jednoho smutného dne, byl to právě rok od babiččina odchodu, jsem při prohlížení zbytečností na internetu narazila na Sunila. Upřímný, vtipný člověk, byl tak trochu ještě kluk, ale zároveň měl názory dospělého muže. Překvapilo mě, když jsem zjistila, že je o třináct let starší než já. Ptal se mě, proč zním tak smutně. Vyprávěla jsem mu o babičce – jak nám před rokem odešla a jak moc mi pořád chybí. Byl opravdu milý, utěšil mě, snažil se mě rozveselit. Stali se z nás přátelé a od toho dne jsme si povídali téměř denně.

Byl prosinec 2001, dva dny před Štědrým dnem. Chtěla jsem Sunilovi napsat, že se pár dní neozvu, protože chci strávit svátky bez počítače, s rodinou a užít si atmosféru. Jak jsem tak psala e-mail, najednou na mě zablikal vzkaz, jestli jsem on-line. Prohodili jsme pár slov a padla nečekaná otázka, která změnila úplně všechno: „Vezmeš si mě?“
V tom okamžiku jsem věděla, že to není možné – rodiče by mi to nedovolili a já bych v Indii určitě žít nedokázala. Vždyť ani nevím, jak ta země vypadá. Všechno, co jsem o Indii věděla, byla fakta z knih a dokumentárních filmů, a to nebyla vůbec lákavá představa. Špinavé byty nebo domky bez plynových přípojek a mytí nádobí pod kohoutkem někde v boční uličce mě vůbec nepřitahovalo. Netušila jsem, jak je to s oblékáním – moje představa byla žena zahalená od hlavy až k patě. Tyhle představy mě spíš vyděsily, než upoutaly.

A tak jsem odpověděla „ne“. Rozloučili jsme se, ale já jsem odcházela domů s divným pocitem a nasazeným broukem v hlavě.

Související knihy

Samant, Michaela

Motto, 2013