Než se ale s mladou a zatím ne příliš zkušenou čarodějnicí Eulálií seznámíte, budete muset přijmout přivítání pana Hejkala, který začal znenadání trpět nevysvětlitelnou silnou rýmou. A i přes to, že jeho manželka, paní Hejkalová je přesvědčena, nastydl z vysedávání u močálu, Hejkal je jiného názoru. A stejně tak je ze vzniklé situace překvapený vodník Stavidlo, kterému zničehonic vyschl jeho rybníček. A to je pro vodníka s neustále kapajícím šosem velká rána. Když se tihle dva sejdou, dojdou k jedinému závěru, že jim někdo škodí a je třeba navštívit čarodějnici Zevlínu, která by snad mohla vzniklé problémy nějak vyřešit. Jenže ani Zevlína nic netuší a navíc se jí ztratí z domečku její kouzelná kniha, bez které žádná správná čarodějnice nemůže udělat ani jediné kouzlo. Jenže tihle tři nejsou jedinými, kterým se stalo něco podivného – co třeba obr, který má oči okolo celé hlavy, nebo víla s jednou kratší nožičkou. A tak se Hejkal, Stavidlo a Zevlína rozhodnou, že musí vypátrat, kdo jim škodí a proč. A především najít ztracenou čarodějnickou knihu…

Pokud jste zvědaví, jak příběh dopadne, pak vám doporučuji si přečíst knížku Zuzany Pospíšilové Čarodějnice Eulálie. Útlá knížečka, která je nabitá dějem, jenž bude děti bavit. A nejen je. Příběh jsem četla se svým synem jako pohádku na pokračování a syn z ní byl nadšený. Pokaždé se moc těšil, co nového se při pátrání po „pachateli“ stane a především se nemohl dočkat, kdože je to vlastně ta Eulálie, jejíž jméno je v názvu knihy a je-li skutečně tak zlá. Pravdou je, že autorka nechává čtenáře dost dlouho v napětí, než odhalí její podobu. Není to na škodu. Příběh tak získává na napětí a děti se budou daleko více těšit na pokračování. Je plný tajemna a věřte, že děti udrží při poslechu do poslední chvíle.

Kniha je rozvržená do několika kratších kapitol, přesně tak dlouhých, aby u každé z nich vydržely při předčítání i ty nejmenší děti. Jsou ale přiměřené i pro ty, které se teprve učí světu písmenek, tedy pro prvňáčky. Krátké věty, žádná dlouhá či složitá souvětí. Příběh má jednoduchý, ale akční děj, autorka dokáže děti udržet ve střehu po celou dobu. Je zajímavý a nijak složitý. Pro prvňáčky je uzpůsobeno i písmo, které je velké, je zde také dostatek přímé řeči. To je také další plus, neboť rodiče mohou například měnit hlasy podle jednotlivých postav, což děti velmi rády vítají. Samotné čtení se tím také stává daleko zajímavějším.

Ukázka z knihy

Chvíli si urovnávali myšlenky, a tak tam ti tři jen mlčky stáli.
„A co teď?“ zeptal se vodník, který měl největší zájem na tom, aby se celá věc prošetřila a dala zase do pořádku.
„Za ní!“ zavelel Hejkal.
„Za kým?“ zeptala se nechápavě Zevlína.
„No přece za tou čarodějnicí!“ vysvětloval Hejkal.
„A jak víš, že je to ona? Třeba je to on!“ podotkla.
Hejkal se zamyslel, pokrčil rameny a znovu zavelel:“Tak tedy za ním!“
Nasedli na koště a letěli směrem, kudy se smíchem a rámusem odletělo ono neznámé stvoření. Jenže brzy se dostali na vzdušnou křižovatku a nevěděli, kudy dál.
„Herdek cejnek,“ zaklel opět vodník, když zůstali stát ve vzduchu. „A jsme nahraný!“
„To tedy jsme,“ přidal se Hejkal.
Stavidlo cítil, že už se začíná pomalu smršťovat a nikde ani kapička vody.
Všimla si toho i Zevlína a v blesku dostala nápad. Nejvyšší rychlostí namířila proti černému mraku, který se líně kolébal na obloze. Násadou ho propíchla a rázem se z něj začaly kutálet kulaté dešťové kapky.
„Ohóóó,“ výskal vodník, když se na koštěti vznášeli přímo pod dešťovám mrakem jako pod kropicí konví.
Zevlíně déšť nevadil. Měla ho ráda, ale Hejkal byl nešťastný. Jeho rýma se totiž stále zhoršovala. Kýchal a smrkal a nebyl k zastavení.

Knihu doplňují nádherné ilustrace Markéty Vydrové, které skvěle dokreslují jak děj knihy, tak dokonale i samotné postavy. I přes to, že je příběh tajemný, chvílemi snad pro ty nejmenší až strašidelný, ilustrátorce se podařilo vytvořit obrázky, které stojí někde uprostřed. Děti z nich nebudou mít strach, ale ani se jim zároveň nebudou smát. Ostatně, Markéta Vydrová vyniká tím, jak skvěle dokáže popsat dané situace kresbou v příběhu. Její obrázky nejsou jen někde na kraji stojícími nebo přehlédnutelnými. Spíše naopak. Pokud mohu opět uvést příklad, můj syn skutečně její kresby miluje, a i když se teprve řadí do kategorie předškoláků, s jistotou je pozná a většinou i vyžaduje ke koupi domů.

Pokud máte s dětmi chuť na typický pohádkový příběh, plný postaviček, které k němu neodmyslitelně patří, pak neváhejte. Svět dětské fantazie se na této knížce totiž dokonale vyřádí.

Související knihy

Zuzana Pospíšilová

Grada, 2010