Čtyři pohádky ze čtyř různých zemí – z Normandie, Portugalska, Virginie a Persie. To jsou Pohádky čtyř větrů, které k dětem po větru poslal spisovatel Ludvík Aškenazy.

Ačkoli byl Ludvík Aškenazy Čech, většinu svého života prožil v emigraci (v Německu). Krom jiného psal řadu pohádek pro děti, které vycházely knižně v němčině nebo si je mohli poslechnout posluchači bavorského rozhlasu. Až v roce 2007, 21 let po jeho smrti (†1986) vyšla s přispěním Ministerstva kultury i u nás sbírka jeho Pohádek čtyř větrů. Knihu vydalo nakladatelství Mladá fronta a přeložil ji spisovatelův syn Jindřich Mann.

První pohádka nazvaná Pstruhosiréna zavede čtenáře mezi normandské rybáře. Jeden z nich, Claude, se na moři setká s pstruhosirénou, která mu věnuje mnoho drahokamů. Na oplátku od něj chce koupit aktovku, aby mohla chodit do školy. V portugalské pohádce Estrela ze zeleného domu vystupuje čarodějnice, která se vetře do rodiny jako nová maminka. Z holčičky si totiž chce vychovat svou nástupkyni, ale jak jen se zbavit zbytku rodiny? Pohádka Černí andělé z Virginie připomene smutnou část historie – otrokářství. A na konec pomyslný vítr přivane Bramborákového krále z Persie. Mladík jde do učení k dvornímu kouzelníkovi, ale zjišťuje, že touží po něčem jiném než po slávě a bohatství.

Všechny pohádky doprovází zdařilé ilustrace Adély Janíkové. A co víc – ilustrace tu neslouží jen jako doplněk k ději. Každou pohádku totiž navíc uvádí ilustrovaná dvojstrana. Na té je vždy zachycena babička, tři děti a domácí zvíře. Ale ačkoli je motiv obrázku stejný, atmosféra odpovídá prostředí, v němž se daná pohádka odehrává.

Pocit, že se děti přenesly do cizí země, umocňují i první slova, která předchází každou pohádku. Vypravěč své čtenáře seznamuje s nějakou krajovou zvláštností. Například zmiňuje, že normandské babičky vyprávějí pohádky až poté, když si loknou cidru, šumivého jablečného vína. A portugalské babičky zase zapalují bílé či černé svíčky, aby dětem naznačily, zda pohádka skončí dobře či špatně.

Ilustrovaný i slovní úvod jsou pěkným nápadem. Mohly by jej ocenit zejména děti, kterým chvíli trvá, než se večer v postýlce zklidní a zaposlouchají do pohádky. Díky úvodu totiž získávají trochu času potřebného pro zkoncentrování se. Vypravěč je k pohádce přitáhne, navnadí.

V knize lze nalézt prvky, díky kterým jsou Aškenázyho pohádky odlišné od klasických českých pohádek. A není to jen výše zmíněný úvod. Vyskytují se zde postavy, které jsou českým dětem neznámé. Místo mořské panny se setkají s pstruhosirénou a jejím doprovodem – heligónomakrelami, saxofonoštikami a klarinetorybami. Co se týče dobra a zla, tak ne vždy jsou ti zlí poraženi a potrestáni, dobří se zachraňují útěkem. A lze nalézt i další odlišnosti, které pohádkám dodávají na lákavosti.

Jen pro zajímavost – překladatel Jindřich Mann si v otcově poslední pohádce dovolil menší úpravu. Německé weißwürste zaměnil za české bramboráky. A to proto, aby byl kontrast mezi v Persii exotickým, u nás docela obyčejným jídlem pro děti dostatečně zřetelný.

Celkově se jedná o knihu, která obsahuje čtyři milé, čtivé pohádky. A navíc tím, že jsou přiváté ze čtyř různých zemí, nabízí rodičům možnost popovídat si s dětmi o tom, co je za humny, jak se v jiných zemích žilo či žije. Rozhodně stojí za přečtení.

Související knihy

Aškenazy, Ludvík

Mladá fronta