S Hanou Hindrákovou do Afriky

Hanka
Ne každého cestovatele osloví některá země natolik, aby se do ní vracel a psal jednu knihu za druhou. Tímto způsobem zaujala Hanu Hindrákovou Keňa.

Ač se narodila v roce 1982 v Trutnově, což jsou Východní Čechy, a v současné době bydlí ve Strančicích nedaleko Sázavy, něco Hanu Hindrákovou stále ponouká k cestování po světě. A tak vyjíždí do různých zemí, a co v nich vidí, ji nenechává chladnou. Dojmy zpracovává formou knih a má touhu konat i něco víc, jak sami zjistíte v našem rozhovoru.

Váš poslední vydaný román Děti nikoho se odehrává v nám vzdálené Keni. Jak se stane, že mladá česká autorka začne psát příběh afrických dětí?

Keňu jsem navštívila celkem čtyřikrát a musím říct, že jsem si ji zamilovala. Poznala jsem i stinné stránky této nádherné země a chtěla jsem se o to všechno podělit se čtenáři. Proto jsem se pustila do psaní románu Děti nikoho.

Když jsem knihu Děti nikoho četla, vyvstala přede mnou otázka, kolik z příběhu je inspirováno skutečnými událostmi a lidmi, které jste při svých návštěvách Keni potkala. Působí totiž vrcholně autenticky.

Příběh je smyšlený, ale některé situace nebo životní události postav jsou inspirovány životními příběhy skutečných osob.

Před tímto počinem jste vydala několik cestopisů (Na konci světa, V zemi ptáka kiwi a V nitru skotské divočiny). Proč máte vlastně potřebu psát o zemích, které jste navštívila?

Protože se mi tam moc líbilo. Současně jsem chtěla země přiblížit lidem, kteří třeba nemají možnost vycestovat do zahraničí.

Přece jen popis krajiny a cest je něco jiného než román postavený na několika hlavních postavách. Co z toho se Vám tvořilo snadněji?

Cestopis se píše daleko snadněji než román, ale psaní románu je větší dobrodružství a baví mě daleko víc.

V brzké době Vám má vyjít další román s názvem Karibu Keňa (s podtitulem Láska v ohrožení voodoo). Je Afrika tak inspirativní, že se do ní stále vracíte? Když ne osobně, tak alespoň při své tvorbě?

Ano, román Karibu Keňa má vyjít v první polovině března. Afrika je pro mě velmi inspirativní a myslím si, že u ní ještě nějakou dobu zůstanu. A samozřejmě bych se tam ráda vrátila i osobně.

Ale nejen že o Africe píšete, Vy jste dokonce založila neziskovou organizaci Fair o. s., která má pomáhat potřebným lidem právě na černém kontinentě. Jakým způsobem pomoc funguje a je možnost se zapojit, pokud někoho Vaše práce zaujme?

Neziskovou organizaci Fair (www.fair-ngo.eu) jsme s kolegy založili v roce 2008 a naším hlavním posláním je přispět k rozvoji venkova v rozvojových zemích a tím předcházet odchodu venkovských obyvatel do chudinských čtvrtí, rozšiřovat o nich povědomí a snažit se zlepšit situaci v nich.

V současné době v Keni spolupracujeme se čtyřmi místními organizacemi… Všichni jsme založeni na bázi neplacených dobrovolníků, nemáme zaměstnance a dokonce ani kancelář – snažíme se minimalizovat provozní náklady.

Neustále hledáme nové dobrovolníky z celé ČR. Pokud by to někoho zaujalo, může mě kontaktovat na emailu: hana.hindrakova@fair-ngo.eu

Na mladou ženu máte poměrně hodně aktivit. Jak to všechno zvládáte?

Na každou z těch aktivit si vymezuji určitý čas a současně i nějakou dobu na odpočinek. Někdy je to ale opravdu náročné.

Co na Vaše aktivity říkají Vaši nejbližší? Nemají o Vás strach, když jste na cestách? A kdy jste se nejvíc bála Vy?

Za ty roky už si zvykli. Vědí, že jsem tvrdohlavá a že s tím nic neudělají. Nejvíc se bojím, když si sednu do letadla – létání totiž bytostně nesnáším.

Jak relaxujete?

Sportem, čtením, pečením a zdobením perníčků, sledováním filmů anebo si zajdu za masáž.

Co Vás čeká v letošním roce? Je před Vámi něco, na co se obzvlášť těšíte?

V letošním roce mě čeká vydání dalšího románu – výše zmiňovaného Karibu Keňa – na to se opravdu moc těším. Plánujeme křest knihy v africkém stylu. V osobním životě mě čeká svatba, které se rovněž nemohu dočkat. Také doufám, že se mi podaří vydat román Děti nikoho někde v zahraničí – v současné době je román překládán do angličtiny a už mám nějaké zájemce z USA, Velké Británie, Austrálie a Keni. Přála bych si, aby se román rozšířil mezi co nejvíc lidí.

Ráda bych Vám poděkovala za rozhovor, v němž jsme Vás mohli poznat jako ženu pevné vůle s touhou pomáhat. I já Vám přeji, aby problémy, které Vás tíží, vidělo více lidí ochotných se zapojit. A nám, čtenářům, přeji, aby Vaše knihy přinášely i v budoucnu silné zážitky z četby, stejně jako Děti nikoho.

Doporučení:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>