Od dřevěné palisády po betonové bunkry

bunkr
Od dob, kdy spolu lidé začali válčit, je tu i snaha se útokům bránit. Schovat alespoň to nejcennější za nějakou těžko zdolatelnou překážku. Jak se ale v průběhu dějin měnila válečná strategie a zbraně, musela se proměňovat i obranná taktika.

A právě této problematice – vývoji fortifikace na našem území – se věnuje nová kniha z edice Stručná historie nakladatelství Cpress s názvem Dějiny opevňování v Čechách a na Moravě. Jejím autorem je Jiří Macoun (*1956), který byl mužem mnoha nejrůznějších profesí a zájmů, dokud nezačal psát dobrodružné knihy pro děti (Experiment Max, Plus Minus Max). Své znalosti jak mládeže (z dob, kdy působil jako vychovatel učňů), tak historie spojil v tvorbě naučných knih zaměřených právě na dospívající. A protože nemá rád knihy, v nichž chybí ilustrace, začal si ty vlastní i sám ilustrovat.

Dějiny opevnění v Čechách a na Moravě nás populárně naučnou formou seznámí s prvky pasivní obrany, které lidstvo provází od nepaměti. Ne vše se ovšem dochovalo, tudíž nejstarší hradiště na našem území, a dokonce i ve střední Evropě, pochází z doby kamenné – jde o Rmíz u Laškova. Archeologické nálezy nám ozřejmují, že nejstaršími opevňovacími prvky jsou valy a příkopy spojené s dřevěnou palisádou. Člověk doby kamenné si však již věděl i rady se stavbou kamenných zídek, jejichž stěnu proti zborcení zabezpečoval náspem. Bylo mu jasné, že nejlépe se ubrání na vyvýšeném ostrohu, který je chráněn po stranách vodním tokem. Z toho plyne vznik hradišť a později i hradů na obtížně dostupných místech. Vývoj však šel dál, doba bronzová, železná, Keltové, Germáni, Římané i Slované, každá etapa dějin na našem území zanechala svoji specifickou stopu. Římané například přispěli k vývoji opevnění pozorovacími věžemi, slovanská hradiska se vyznačovala širokými stěnami, za nimiž se nacházel mohutný val z hlíny a dřevěných výztuží. Éru výstavby hradů odstartoval na našem území nejstarší hrad Přimda. K původně „jednoduchému“ principu silných hradeb se zubatým cimbuřím se začaly přidávat další, důmyslnější prvky, jakými byly padací mosty, flankovací věže, parkány a krakorce. Začala se opevňovat celá města i obranné linie podél hranic, odkud se očekávalo případné nebezpečí.

Publikace Jiřího Macouna jistě není dokonalou interpretací všeho, co se na našem území kdy postavilo, a odborníky určitě nijak zvlášť nenadchne, ale ona je určena především široké čtenářské obci a té přináší vše podstatné, co v tomto směru v Čechách a na Moravě najdeme. Nepopisuje jen samotnou technickou stránku věci, každou dobu uvádí v historických souvislostech, ukazuje na pravděpodobné nepřátele, proti nimž se tehdejší obyvatelstvo mělo potřebu bránit. Pozornost věnuje i typickým stavebním materiálům a každou představovanou pevnost či hradiště zároveň s bohatými popisky najdeme i nakreslenou. Zajímavý je především příčný řez překážkou, dostaneme tak jasnější představu o tom, co útočníci museli při dobývání překonat.

Jako velké plus vidím pokus o živé, dějové vyprávění, jímž nám autor plasticky přibližuje danou historickou dobu a její obyvatele. Ani já nečtu ráda suché faktické výčty, natož aby to bavilo děti. S touto publikací se toho ale obávat nemusíme. A koho by čtení dlouhého textu přece jen unavilo, může knihou pouze listovat a pročítat si jednotlivé obrázky. I z nich je totiž patrné to nejdůležitější – kdy, kde, kdo, proč a jak to zbudoval. Pro každé historické období je zde vybrán jeden typický představitel, a tak po přečtení či prolistování Dějin opevňování v Čechách a na Moravě budeme mít jasnou představu, kudy kráčel historický vývoj fortifikace na našem území.

Pokud vás tedy baví studovat nejrůznější encyklopedie, určitě si pořiďte do své knihovny i tu od Jiřího Macouna.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeDějiny opevňování v Čechách a na Moravě

Macoun, Jiří

CPress, 2012

Napsat komentář